Příběhy ze Zeměmoří

Vizuálně fajn, ale příběhově je to teda divná spatlanina, které jednak místy chybí tempo, ale hlavně tím, že mixuje Nejvzdálenější pobřeží a částečně Tehanu, tedy až třetí a čtvrtý díl ze ságy Zeměmoří, tak působí spíše jako vytržená epizoda z neexistujícího seriálu. Postavy se navzájem znají, dokonce čas od času zavzpomínají na předchozí dění (atuánské hrobky, Roke), ale tvůrci je nejsou schopni neznalému divákovi pořádně představit a s nimi ani fikční svět, který tam je a svou velikostí si v ničem nezadá s velkými fantasy světy jako je Středozem či Westeros. Jen do něj není divák není vůbec vpuštěn. Jak říká paní Galadriel ve svém komentáři, příběh tak působí naprosto přímočaře a zdánlivě bez hlubšího významu. Jenže ten význam tam někde je. Předloha je poměrně filozofické dílo s propracovanou psychologií postav, plné myšlenek o životě a smrti a různých motivů vycházejících z náboženství, taoismu zejména. O tohle všechno je tahle adaptace osekaná a pořádně ani nevysvětlí základní věci, jako význam draků, co je zač onen Stín, který pronásleduje Arrena či v čem spočívá moc ve znalosti pravého jména. Gedo Senki obstojí jako pohádka, ale jako adaptace je to trochu... meh. (16.09.2020)

Súhlasím s Uršuľou Kroeberovou Le Guinovou: nie je to jej sfilmovaná kniha, je to dobrý film. Zároveň súhlasím s tým, čo napísal užívateľ Artran: "pŕíběh...přímo vzbuzuje zvědavost se do něj prostřednictvím literární podoby ponořit hlouběji." Pretože presne pri sledovaní som mal tendencie vysvetliť všetko nedopovedané mojej spoludiváčke. Ona, neznalá predlohy však film prijala aj bez priebežného vysvetľovania veľmi dobre a ja so znalosťou predlohy tiež(všetkých šesť kníh príbehov Zememorí). Takže veľmi jednoducho a bez ďalšieho dlhšieho dovysvetľovania za plný počet. (08.07.2013)

Goro Miyazaki natočil svůj první film a už od začátku je na něm poznat, jak moc se snažil odchýlit od otcova stylu a jít si vlastní cestou. Gedo senki je hodně jiné než většina Hayaových filmů. Příběh je komorní a přímočarý, vystačí si s minimem postav, tempo je opravdu vražedně pomalé a celý film je daleko temější a chladnější. Problém ale je, že vedle otcových filmů spíš než jako rovnocenný soupeř působí jako Eragon vedle Pána prstenů. Jednoduchý a plochý příběh je hodně na škodu a sráží Gedo senki silně do průměru, pomalé tempo znamená v podstatě jen to, že se před vámi nic neděje a vy máte co dělat, aby jste u toho neusnuli a chladné zpracování vám způsobuje zbytečný odstup od příběhu a postav. To, co Gedo senki právě nejvíc chybí, je totiž ten úžasný život, který Hayao dokáže do svých filmů vdechnout a proč se okamžitě dotknou vašeho srdce a naplno si vás získají. To totiž Gedo senki nedokáže. Scény se střídají, příběh plyne dál, ale vše kolem vás jen tak pomalu proplouvá a vaše srdce zůstává chladné. (26.08.2007)

Anglický dabing byl naprosto perfektní, protože z hlasu Cob jsem měl nahnáno už hned od začátku. Již zmiňovaná záporná postava jménem Cob, o kterém nevíme zda je žena, či muž, i přesto mě podezřele přitahoval(a), je naprosto dokonale napsaná. Přesně takhle jsem si vždy představoval zápornou postavu, nekompromisní, krutou a ještě si pojistím vlastní výhru. Inu příběh je pohodový, zaujal, ještě k tomu s naprosto dokonalou hudbu a myšlenkou života a smrti. (Opravdu moc bych chtěl sehnat tento kousek v originále. A knihy jsem nečetl.) (17.03.2014)

Ty japonské omalovánky jsem vážně nikdy nepochopil. Některé anime mi přijdou zajímavé, ale jinak mi to přijde na jedno brdo. Navíc ten rozpor v naivním dětském zpracování animace a snaze říkat důležitá filozofická moudra o každém prdu, mne vždy mátl. A teď dostanu adaptaci mé oblíbené knižní série, která je plochá jak knihy od Viewegha a podobně tak smysluplná - přičemž s knihou, tedy knihami, nemá nic společného. Třeba už jen kvůli věku hrdiny. Skoro dvouhodinový film o ničem, s animací, která měla své kouzlo možná v 80. letech. (01.04.2013)