Neporaziteľný 2

Fantastické 90minutové demo jednoho z největších současných řezníků, v té době ještě neznámého Scotta Adkinse (M. J. White v titulní roli je taky hodně schopný a namakaný bijec, ale ten zde bohužel nemá tolik prostoru se pořádně předvést). Jinak příběh točící se okolo nespravedlivě odsouzeného profesionálního boxera je samozřejmě jedno velké klišé (ale v rámci vězeňských zápasnických béček funguje dostatečně), ovšem akce (v podstatě jediné zásadní lákadlo filmu) výborná - precizně nasnímaná, choreograficky vypiplaná a i dobře ozvučená. Snad jen ten finální souboj nemusel být odbyt tak rychle... 70 % (31.08.2009)

Vynikající bojový kousek, na který navazuje ještě o chlup propracovanější Neporazitelný III: Vykoupení. Nicméně se nemá tento předchůdce vůbec za co stydět. Po technické stránce je vidět, že Isaac Florentine ví, koho posadit na kameramanské křeslo, komu svěřit střih i moc dobře ví, s jakými herci pracovat. Jednoduše ví, co si divák žádá a já jsem si tento svižný vězeňsko-bitkařský film užil parádně. Možná trochu škoda toho závěru, kde se hrálo na city, ale jinak no problemo. 80% (21.03.2011)

Hodnocení celkem vysoké, ale já nebudu tak štědrý. Akční bojovka je to dobrá, od krvavého sportu a podobných od Van Damma snad první arénovka co jsem za posledních 5 let viděl. Dva hlavní bijci mají nabušíno jak ďábel a řež je to ukrutná. Ale děj je v koncích a poslední bitka mohla mít taky lepší závěr. Rozhodně oproti prvnímu dílu se Snipesem je to výš, ale i tak to na mě působí spíš průměrně. (11.03.2010)

Keďže som sa k Undisputed III dostal skôr než druhej časti, prišla mi táto o niečo chudobnejšia. Menej bojovníkov, menej adrenalínu, ale.. stále je tam to ale. Pretože Scott Adkins vždy bol a vždy bude sakra cool. Ako inak by ste odôvodnili to, že počas celého filmu fandíte viac zápornej postave (Boykovi) než tej kladnej (Chambers)? Ten chlap jednoducho umí! (22.09.2012)

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)