Neporaziteľný 2

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)

Béčko teleportované priamo zo zlatých 80-tych rokov aj so všetkými mysliteľnými žánrovými klišé (namyslený černoch, mentor s harmonikou, podvraťácky poskok, záporák so Stalinovým knírom, strážnici v polmetrových baraniciach, otrasný happyend) a silným feelingom dôb studenej vojny, ktorý dokresľuje a všadeprítomný pichľavý chlad ruského lochu. Toto celé Florentine navliekol do moderného hip-hopového vizuálu s atraktívnou choreografiou. Ano Michael Jai White umí (nie len v ringu), ale filmu po stránke bojovej jednoznačne ruluje charizmatický Scott Adkins alias Bojka. 75% (25.02.2007)

Divák se u tohoto snímku nenudí, protože stále se tu něco děje. Prostředí se snaží mít atmosféru a docela se to i daří. Děj je triviální a přímočarý. Bojové scény fanouška MMA potěší, ovšem vše je tu tak krásně čitelné, průhledné a předvídatelné, že pocit, že tohle jste už někde viděli, není vůbec překvapivý. Zkrátka a dobře Neporazitelný 2 je průměrný nebo lehounce nadprůměrný bojový snímek a nebýt Michaela Jai Whitea a Scotta Adkinse, zapadl by do zapomnění ještě dřív, než by se dostal k nám. (02.09.2012)

Rovnaká blbosť ako bol napr. ONG-BAK. Ale do čias KICKOBOXERA či ROCKYHO IV som takéto nadšenie pri súboji či tréningu nezažil. Úžasné veci, úžasné nápady, skvelá kamera. Väzenské bojové filmy PEKLO a NEPORAZITEĽNÝ chceli byť niečím podobným, ale ostali v „inej“ kategórii. Scenár jasne hovorí, kto je „ten dobrý“ ale film ako celok má rovnaký efekt ako prvý KARATE TIGER – je to „záporáková“ exhibícia... a berie dych... (07.01.2009)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)