Neporaziteľný 2

Michael Jai White a Scott Adkins ukázali, že je možné ze série "Neporazitelný" vytřískat mnohem více, než se povedlo prvnímu filmu. Oba titulní herci jsou skvělou volbou a jejich zápasení je prostě drsné, plné adrenalinu. Scott je zde hnusák, ale přesně to bylo potřeba. Vrcholem skoro není ani samotný zápas, ale to mezitím. (19.04.2017)

Jestli tohle má být nástupce Bruce Lee, Van Damma a dalších, tak asi přestanu tenhle žánr sledovat... Příběh je tak neuvěřitelně stupidní a předvídatelný, že strčí do kapsy i akční béčka z 80. let. Vím, že to nejspíš měl být záměr, ale to by se to nesmělo tvářit tak neskutečně vážně. Kromě toho bojové scény jsou okatě digitální a kompletně nereálné, takže si Neporazitelného příliš neužijí ani fanoušci karate filmů. (04.03.2012)

Nestáva sa často, že nejaký film vo svojom pokračovaní predčí svojho predchodcu. Michael Jai White a Scott Adkins z tohto vyrobili neobyčajný film, ktorý stál ozaj za to, možno až na ten naivný koniec, Američan by totiž niečo také nenechal len tak. Akcia riadna, psychológia v norme, symboly taktiež. Keďže sa to odohráva vo väznici, násilnosť tomu nemožno vyčítať, keď som to tak sledoval, bolo to dosť rozumné, akurát trochu jednoduché, len tie veci ako starý ruský poradca a narkoman, čo sľubuje a klame, či potýčka na dvore, neboli veľmi prepracované. Rusi asi z tohto ďalšieho amerického rypnutia neboli veľmi nadšení, ale keďže realitu poznáme, možno to bolo skôr len iné a nie prehnané. Veľmi obstojný akčný film. (10.01.2013)

Hodnocení celkem vysoké, ale já nebudu tak štědrý. Akční bojovka je to dobrá, od krvavého sportu a podobných od Van Damma snad první arénovka co jsem za posledních 5 let viděl. Dva hlavní bijci mají nabušíno jak ďábel a řež je to ukrutná. Ale děj je v koncích a poslední bitka mohla mít taky lepší závěr. Rozhodně oproti prvnímu dílu se Snipesem je to výš, ale i tak to na mě působí spíš průměrně. (11.03.2010)

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)