Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Rozhodně. Jak napsal D.Moore, toto je nádherně český odnož klasického humoru ala Monty Python. I když o tom asi Tomáš Svoboda neměl ani tušení, kouzlo nechtěného, a přitom kvalitního, je na tomto filmu to nejlepší. Vše odstartuje trikový mistr a jeho cvičené maso a poté zastaví se to až v závěrečných titulcích. Celkově to lze nazvat dalším druhem absurdna v československé kinematografii. Čistě humorná a muzikální forma. Laďka přetéká sexappealem a Luděk úplně normálním herectvím, což je oproti jeho známějším filmům určitě výjimka. Možná je v tom trošku vidět ta režisérova přehnanost, která se naplno projevila v dalším jeho snímku. Skvělý obraz experimentálního humoru o jedné svatbě a harmoniu. A když tu máme i nápovědu s režisérskými sklony a tři mužské sudičky, no...to by bylo, aby se to nepovedlo. Závěrečný Laďčin song - Láska je mocný čaroděj - je skutečně originální a ona bez diskuze k sežrání. (25.01.2012)

Pořád jsem si říkala, že mi ta hudba připomíná Krakonoše a lyžníky a pak jsem si v úvodních titulkách přečetla, že ji má na svědomí Petr Hapka. Tedy ten samý skladatel jako u Lyžníků. Laďce Kozderkové to jako řeznici moc slušelo. Ovšem, producírovat se po Staromáku se sekerou v ruce ja na svěrací kazajku. On vlastně celý tenhle film je na svěrací kazajku. Je bláznivý, spíchnutý horkou jehlou v křeči. Rádoby vtipné hlášky a scénky vyšly úplně naprázdno. (11.01.2011)

Dech berouci bizzarkomedie, kde se objevuji temer vsechny herecke a hudebni osobnosti konce 70.let a kde je dej natolik nepredvidatelny a sokujici, ze nemuzete ani nachvilku odbehnout na zachod. Obrovske mnozstvi gagu a vtipnych replik vychrcholi zaverecnou LSD scenou na Staromestskem namesti, presne vedle tech hodin, jak do nich nekdo pred lety hrabnul a od ty doby nejdou. Zde se stretavaji vsichni hlavni i zatim nepredstaveni protagoniste filmu. Pri sledovani doporucuji konzumovat velke mnozstvi drog, ktere umocni zazitek z filmu. Mimochodem, nechcete nekdo harmonium? (07.08.2006)

"Láska bez nábytku je jako pták bez křídel." "Chce, abych udal skladatele." Při úvodních titulkách poznáte už po třech vteřinách, že autorem doprovodné etudky je Švankmajer. Do toho zní muzika jak z nějaké komedie Marie Poledňákové, takže máte pocit, že Hapka buď něco nepochopil, nebo mu něco neřekli. Ve skutečnosti toto bizarní a nefunkční spojení dobře ilustruje rozporuplnou kvalitu celého díla, které je jinak po mnoha stránkách cennou kuriozitou. Hlavní vadou této "hudební komedie" je právě to, že je hudební. I když zpívající Laďka Kozderková je s řeznickou sekerou kromobyčejně sexy, dramatické podkresy ze Smetany a jiných klasiků super a ten popíkový pseudokrysař Felix Slováček snažící se na kůlech pod Karlovým mostem přivábit "jachtu" ze dvora do řeky konec konců taky není k zahození. I některá ta "camea" soudobých populárních zpěváků (Urbánková, Pilarová etc. etc., dokonce i Mišík a mihne se i legendární Ivo Pešák) by zde měla své místo. Estrádní vsuvky ale celý film doslova ničí, strašlivá a nekonečná sekvence skupiny Plavci na kolotoči posílá do kopru jeho úvodní část a estrádní závěr (při němž úplně mizí Luděk Sobota aka Ctirad) pohřbívá celý film. Teprve po vyškrtání těchto sraček (aniž by nutně muselo být na hudební element rezignováno - koneckonců "věc", o niž trojici demiurgů jde, možná opravdu nemůže končit jinak než muzikálem) bychom se mohli bavit o tom, jestli je předvedená dada absurditka nějak zdařilá čili nic. Ze začátku budí rozpaky téměř všechno: Film prakticky nemá začátek, slovními hříčkami a kulturními asociacemi hýří doslova za každou cenu, z tria dramatických demiurgů Svojtka - Vyskočil ml. - Augusta se tato posice dá obecně věřit asi jen Svojtkovi. Na ostatní dva je třeba si v tom teprve zvyknout, ale nutno jim přiznat, že to stojí za to. Výborným protihráčem je šedá eminence "tvorby" - nápověda Lasica (a možná přijde i Satinský). Luděk Sobota jako Ctirad úplně v pohodě, přestože je to tak trochu variace na jeho kultovního Koudelku. Z epizodních postav je famózní úřednice Květy Fialové. Ve dvojí roli (ovšem beze slov) se zde naposledy objevuje přední novovlnařský neherec Jan Vostřčil, přičemž je milé, že v posledním svém výstupu si zadiriguje, čímž se symbolicky vrací na (a před!) začátek své podivuhodné filmové kariéry - a možná mu tak autoři chtěli vyjádřit poctu. Ve filmu je mimo jiné vypuštěna a znovu napuštěna Vltava a sehrán ragbyový zápas družiček s živým seletem místo šišky. Vesměs důkazy, že to autoři s tím teatrálním (sic) tvořením skutečnosti myslí vážně. Harmoniová honička je vrcholný zážitek. Přesto, že film v celku i ve svých jednotlivých momentech působí dojmem, že umělecké záměry tvůrců dosti převyšují jejich talent, dal bych s radostí čtyři hvězdy. Nebýt Plavců a finální estrády. (03.03.2019)

Divákova cesta československou hloupůstkou hodnou zapomenutí. Ani se nedivím, že k tomu skutečně došlo. Tohle se totiž stěží dalo dokoukat. Tolik skvělých českých i slovenských herců v takové slátanině, na kterou byli potřeba tři scenáristé. Ti za celou dobu vyplodili jednu upocenou hlášku, která trochu pobavila. Pronesl ji Karel Augusta poté, co navštíví obchod s hudebninami, a slovo "udávat", které mírně pozměnilo význam celé věty, hned dostalo provokativní ráz. Mám pocit, že to nepřehlédli ani tehdejší cenzoři a komedie putovala do zaslouženého trezoru. Film skáče od ničeho k ničemu, úplně fatálně neorganizovaně, a především nesmyslně, označení "bez ladu a skladu" je proti tomu málo. Ke vší smůle se ani herecká sestava nepotýkala s nejlepší formou. Luděk Sobota střídal stále dokola jeden přiblble blažený výraz se šklebícím a jako partner k talentu Laďky Kozderkové nepasoval. Nebyla mezi nimi vůbec žádná chemie, už vůbec ne komediální. On, aby byl dobrý a vynikl jeho sympaticky ztřeštěný komediální talent, by potřeboval k sobě jinou a podstatně odvázanější herečku, ale vzhledem k otřesné režijní realizaci, by to bylo stejně zbytečné a k ničemu lepšímu by to nevedlo. Když byl režisér v úzkých, a za film byl asi stokrát, ne-li víckrát, nechal rozeznít písničku nebo hudbu, která výsledný dojem srážela doslova na dno mořské. Spousta známých herců se ve filmu objevila na pár vteřin, pronesla něco nevtipného a zhusta trapného, a hned zase zaplula. Film dohromady střídal tři scény: Sobota+Kozderková, Augusta+ Svojtka+Vyskočil, zbytek herců. Není rozhodně dobré nechat pro účely filmu velký prostor skečům, které jen nemotorně zaplní stopáž. Režisér by měl dohromady vytvořit kompaktní celek, ne sypký písek, pod kterým většina z účinkujících a jejich výkonů, o hereckých výkonech nemůže být řeč, ztrácí pevnou půdu pod nohama a dusí svůj talent v nebetyčné trapné a rádoby experimentální rovině s prvky nezvládnuté parodie, z níž lze jen parodovaný vzor velmi obtížně identifikovat. Zesnulý Tomáš Svoboda na konci své kariéry zabředl ještě jednou do podobně nestravitelné komediální roviny, a sice ve filmu "Blázni, vodníci a podvodníci", který je podobně příšerný jako tenhle jeho výplod. Po zásluze zapomenutý film. 0% (12.04.2014)