Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Pořád jsem si říkala, že mi ta hudba připomíná Krakonoše a lyžníky a pak jsem si v úvodních titulkách přečetla, že ji má na svědomí Petr Hapka. Tedy ten samý skladatel jako u Lyžníků. Laďce Kozderkové to jako řeznici moc slušelo. Ovšem, producírovat se po Staromáku se sekerou v ruce ja na svěrací kazajku. On vlastně celý tenhle film je na svěrací kazajku. Je bláznivý, spíchnutý horkou jehlou v křeči. Rádoby vtipné hlášky a scénky vyšly úplně naprázdno. (11.01.2011)

Jako kdyby to točil Godard a zdegenerovalo mu to v přebujelou koláž estrádních výstupů. Záleží na tom, nakolik se divák připraví na tuto záležitost. Jestli bude chtít vidět vtipnou českou komedii, bude zhnusen. Jestli bude chtít vidět silvestrovskou estrádu na plátně, bude trochu zmaten až dynamickým, skoro až klipovitým stylem montáže. Když bude chtít sledovat dadaisticko-surrealistickou podívanou z doby hluboké normalizace, bude místy zklamán (intelektuální podtext Anděla zkázy zde nenajdeme), místy nadšen (například těmi trotly s "harmoniem"), místy bude tápat, jak vůbec film ohodnotit. A nakonec jako třeba já udělí kompromisní 3*. Ale jen si vezměte už titulkovou listinu - Lasica, Sobota, Švankmajerova animace, Steigerwaldovo autorství dialogů (jako kdyby z jeho mladofrontovních slátanin vypadly), Mišík, Liška a Buchvaldek v jednom filmu. To je ale fakt surrealismus! (13.08.2010)

"Nechcete harmonium?" Hodinářova svatební cesta korálovým mořem: Film, který mi svojí všudypřítomnou absurditou mnohokrát připomněl Monty Pythonův létající cirkus. Divil jsem se tomu při jeho sledování a divím se dál. Obzvlášť z toho důvodu, že jeho režisér natočil i otřesné Blázny, vodníky a podvodníky. No, takže co tu máme: Karel Augusta, Petr Svojtka a Ivan Vyskočil hrají tři... Hmmm... Těžko říct... Zkrátka tři muže, kteří nám budou vyprávět příběh. Tedy... Budou ho vyprávět a zároveň i vytvářet. Hned v úvodní scéně (v divadle, v jehož nápovědě sedí Milan Lasica a vykládá karty) proto usoudí, že by bylo vhodné začít svatbou. A tak po titulcích od Jana Švankmajera (zobrazují lásku kusu syrového masa a starého natahovacího budíku) sledujeme svatbu dvou seniorů na Staroměstském náměstí. Jelikož ale manžel obřad nepřežije (dostane infarkt ve chvíli, kdy má nést nevěstu), vstoupí Augusta, Svojtka a Vyskočil do děje a začnou vybírat nový vhodný pár. Volba padne na řeznici (Šárku) Laďku Kozderkovou a hodináře (Ctirada) Luďka Sobotu a titulkový Švankmajer hned dává smysl. Ne tak příběh. Karel Augusta a spol. neustále pohánějí dění vpřed, vymýšlejí různé shody náhod a jiné situace, které Sobotovi s Kozderkovou (a také jejich náhodně vybraným rodičům) pomáhají se sblížit, a když jsou v úzkých, poradí jim z nápovědní kukaně Lasica. Do toho stále otravují dva muži v oblecích, kteří stěhují a nabízejí starožitné harmonium, občas někdo zazpívá, tu a tam se objeví populární semaforská osobnost... Zkrátka neskutečný sled různě povedených skečů, jimž často chybí pointa, slovního humoru dovedeného ad absurdum (v Ruutově komentáři zmíněný Felix Slováček je asi nejlepší příklad) a bizarních scének. Přáli jste si někdy vidět vypuštění veškeré vody z Vltavy? Chtěli jste vidět ragbyový zápas nevěst, které se místo o míč perou o živé prase? A co honička tří mužů, kteří ulicemi Prahy pronásledují ujíždějící harmonium, k čemuž jim hraje notoricky známá melodie z Viléma Tella? Nebo Felix Slováček coby novodobý Krysař? Všechno tu je. A je toho vlastně ještě mnohem více. Ne, tenhle film nedává smysl, nečekejte to. Při sledování závěrečného supermuzikálového vyvrcholení musí mít snad každý divák pocit, že se režisér, všichni scénáristé i herci dočista pomátli. Ale co můžu dělat, když mě ta neodolatelná nahlavupostavenost tak bavila? (05.10.2011)

Rozhodně. Jak napsal D.Moore, toto je nádherně český odnož klasického humoru ala Monty Python. I když o tom asi Tomáš Svoboda neměl ani tušení, kouzlo nechtěného, a přitom kvalitního, je na tomto filmu to nejlepší. Vše odstartuje trikový mistr a jeho cvičené maso a poté zastaví se to až v závěrečných titulcích. Celkově to lze nazvat dalším druhem absurdna v československé kinematografii. Čistě humorná a muzikální forma. Laďka přetéká sexappealem a Luděk úplně normálním herectvím, což je oproti jeho známějším filmům určitě výjimka. Možná je v tom trošku vidět ta režisérova přehnanost, která se naplno projevila v dalším jeho snímku. Skvělý obraz experimentálního humoru o jedné svatbě a harmoniu. A když tu máme i nápovědu s režisérskými sklony a tři mužské sudičky, no...to by bylo, aby se to nepovedlo. Závěrečný Laďčin song - Láska je mocný čaroděj - je skutečně originální a ona bez diskuze k sežrání. (25.01.2012)

„Co se v jazzu naučíš, v stáru jako když najdeš.“  Tahle absurdně rozverná parodická hříčka pro mě snad neztratila nic ze svého kouzla od doby, kdy jsem se u něj bavil jako puberťák. Tenkrát mě sice zklamalo, že mnohé hudební hvězdy se zde doslova jen mihnou, ale po letech se zase mnohem víc bavím mj. nad zdařilými metafilmovými vtípky, které přináší vypravěč–nápovědník Milan Lasica. Máme zde originální koncept komedie s průběžně vznikajícím scénářem k romantickému filmu, který si sám střílí ze sebe včetně různých klišé zápletek, sentimentu, přehnaných zvratů i překombinovanosti, zároveň z každého kouta tu probíhá nabitá palba vtipných narážek na vše možné, dotažených uprostřed nespočetného množství gagů ab absurdum (např. i zparodování legendy o odklánění se diváků před jedoucím vlakem – tentokrát však plovoucí lodí na plátně :D )... parodují se tu lidová řčení, kterým se stejně jako dalším slovním hříčkám dostává vizuálně doslovnímu provedení, obrací se klasické vyprávění příběhu v divadle, literatuře a filmu za pomoci skvělé průvodní trojice Vyskočil–Svojtka–Augusta, to vše v kulisách známých pražských míst. Do děje je různě zapojena i soudobá československá kulturní scéna, v pojetí opravdu jak z nějaké silvestrovské estrády, přičemž řada známých osobností si vystřihne sebeparodické cameo (major Jirsák vyhlašující celostátní pátrání po ztraceném harmoniu rulezz :D ). Nedotčen ze strany tvůrců nezůstal ani nejdřív z desky plně puštěnej Felix Slováček, který o něco později se svým instrumentálním sólem osvěží film jedinou poklidnější, poetickou chvilkou. Podobně jako u Podskalského Trháku (1980) mám pocit filmu, který na jedné straně z humoru a stylu tehdejších estrád dost vychází, ale na druhé straně je současně i hravě paroduje. Vydařila se i ústřední Hapkova melodie, Švankmajerův animovaný souboj budíka s kouskem masa během titulků či závěrečné live vystoupení Laďky Kozderkové na pozadí svatby vskutku bizarní (a jedem! ♫ :)). Zmíněný Trhák však u mě zůstává o třídu výš, nejen proto, že mě tu Luděk Sobota občas se svou věčně opakovanou jedinou polohou už lehce otravoval. [80%] (26.02.2024)