Billy Elliot

FIlm, který toho v sobě má opravdu hodně - přesvědčivou sociální sondu, přesvědčivé osobní i rodinné drama, a überpřesvědčivé bojovné hledání si své vlastní cesty a životního štěstí, ať už je to cokoliv. Gary Lewis mě totálně dostal, a o Jamie Bellovi se toho už napsalo tolik, že by bylo zbytečné to rozšiřovat. Nemůžu ale nevzpomenout, jak se mi zatajil dech při scéně s roztrženým polštářem a bouřením nečekaně něžných hormonů. Daldry je zkrátka schopný režisér (Předčítač u mě dojel na scénář;)), a jeho vyprávění o hledání světla, prodchnuté nábožnou úctou k tanci, hudbě a kultuře vůbec - jen si vzpomeňte na otcovo ohromení velikostí a nádherou Londýna; takhle nějak si představuju úžas barokního nevolníka v kostele - proniká divákovi do duše. Navíc k tomu režisér chytře přidává správně svébytné postavičky jako jsou babička i samotná paní Wilkinsonová a vplétá do své hry odlehčení v podobě humoru, ale také hudby. Kruh se uzavírá, a není to kruh ledajaký, ale vysoustružený s devadesáti procenty dokonalosti. (01.07.2011)

Na tenhle typ filmů musím mít náladu. Nakonec většinou dojdu ke zjištění, že za podívání určitě stojí. Rozhodnout se mezi dráhou boxera nebo baleťáka není jednoduchý oříšek. Předsudky okolí a touhy otce se stávají záludnými překážkami, které se cestou na vrchol vrší jedna přes druhou. Sám Billy jakoby občas pochyboval, na kterou stranu vykročit, byť jeho směřování k baletu je nevyhnutelné. Snad i divák chvílemi tápe, kam s ním, když jeho nejbližší kamarád má zálibu v ženských šatech a nakonec se jasně vyprofiluje jako transvestita... Nakonec ale film není zdaleka o sexuálním tápání a zjišťování své orientace, anóbrž o touze dosáhnout cíle, který si vysním. A právě zde je síla příběhu - jdi a nevzdávej to! Chvíli úsměvné, chvíli k pláči - ze soucitu, vzteku i radosti. Dojemné rozhodně, kýčovité nikoliv. (04.04.2011)

Malý velký film o rodinném životě na rozmezí chudoby a existence, o nepochopení dospělých a o jednom neuvěřitelném, náhodně objeveném talentu. Film oslavující jak balet, tak i oddanost, cílevědomost a ctižádostivost. Tady opravdu platí za málo peněz spousta muziky, a to nejen metaforicky. Jamie Bell předvádí jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů všech dob a v pouhých čtrnácti letech dokázal utáhnout na vlastních bedrech a nohách celý téměř dvouhodinový film. Stephen Daldry přinesl na plátno po dlouhé době konečně upřímný film, který kinematografii posledních let viditelně chyběl. Až Hodiny dokázaly, že nešlo jen o náhodu. Smekám klobouk a utírám poslední slzy, scéna s otcem a synem v objetí v okolí hromad uhlí je předčasným vyvrcholením celého filmu. (16.04.2008)

Zase jednou dokonalý film a pak, že se už dokonalé filmy netočí...:-) Billy Elliot je krásný příběh o překonávání překážek, prolamování předsudků, o sbližování syna a otce, o sociálních problémech, o tanci, o smrti i životě... Je to prostě snímek, který skrývá momenty, u nichž se člověk směje i scény, kdy potlačuje slzy, je dojemný i zábavný. Jamie Bell v roli Billyho je vynikající a režie Stephena Daldy bezchybná. Výborně! (29.06.2006)

Made in Britain:) Výborný hudební snímek o snu jednoho malého, ušatého kluka, který se svou pílí a vytrvalostí zapříčiní, aby se stal skutečností. Herci úžasní, od debutujícího Jamieho Bella, který se stal jedním z nejzářivějších britských talentů, přes Julii Walters, až po Gary Lewise. Nejvíce Billyho podporuje kamarád Michael (ach jo, chudák kluk:) a učitelka baletu. Výborný scénář, hudební stránka i obsazení dělají z Billyho Elliota jeden z nejlepších britských filmů. Jako by jich už tak neměli dost:) (01.11.2008)