Billy Elliot

Rozprávka, uťapkaná do stupňujúceho sa zlepšenia prístupu členov rodiny k chlapcovmu baleteniu. Základná schéma scenára je rutinný, často filmovo spracovávaný, kolovrátok o ceste za snom napriek prekážkam. Keďže však zlých drakov nebolo na scéne veľa, o bubákov sa postarala atmosféra sociálneho nátlaku. Štrajk, chýbajú peniaze, neúplná rodina po sebe ziape. Ako z toho vykľučkovať? Tancom predsa! Dojalo, no nezaujalo. 55% (29.04.2013)

Další z filmů na celkem provařené téma, jak si jít za svým snem navzdory nepříznivým okolním vlivům. Snad pro to klišé mi Billy Elliot v paměti výrazněji neutkvěl a nemohu tedy hodnotit plným počtem. Pamatuji si nicméně, že šlo o řemeslně výborně zvládnutý snímek, hlavní chlapecký hrdina vzbuzoval sympatie, dojetí, zkrátka šlo o skvěle obsazený charakter, divák chápal i zneklidněného otce, co by chtěl mít syna boxera, nikoliv baleťáka. Příběh o posedlostí tancem nenudil, byl oživen hezkou hudbou a samozřejmě parádními tanečními kreacemi, plnými života a energie, k tomu tísnivá atmosféra sociálně slabší části obyvatel Anglie... jo, líbilo se mi to. "Billy Elliot by si pravděpodobně zasloužil i tu pátou hvězdičku, nemohu ji však s čistým svědomím dát, dokud film neuvidím znovu. Zatím krásných 80%. (08.10.2009)

Vůči mým někdejším očekáváním diametrálně odlišný film. Navzdory tomu se všechny mé předpoklady přetavily v upřímné nadšení a dojetí, ač má film do tuctové hořkosladkosti na míle daleko. V hlavní roli dětská upřímnost, strach, nerozhodnost, radost z vlastních světů; vlastní nostalgické vzpomínky na dětství jsou pak v ceně. Billy Elliot jako vzpurný, neklidným rodinným zázemím sevřený chlapec je jednoduše nádherná role. Chápal jsem ho, fandil jsem mu.Za stěžejní bod se dá označit scéna, v níž Billy svým tanečním řáděním před strnulým otcem vyjadřuje vlastní touhy a cupuje na kusy veškeré normativní předsudky; líbilo se mi i prolínání Billyho příběhu se stávkou horníků, do které jsou pro změnu zapleteni právě jeho otec a bratr. V nejednom momentě to slouží k moc pěkné symbolice. Ocenit je třeba i akčnější, svižnou hudbou podkreslené momenty (on vůbec celý film byl mnohem akčnější, než jsem čekal), ve kterých si většinou Billy vybíjí vztek (jak jinak, než tancem, třeba i na WC s přídavkem v podobě vykopnutí dveří:). Velmi dobré herecké výkony všech. Místo přeslazeného dramatu jsem dostal velmi příjemný, energický a zábavný snímek, který rád vyjadřuje emoce pohybem. Vytkl bych mu snad jen mírně natahovaný konec, ale absolutní hodnocení už nesnížím. (23.11.2007)

V Billym som si našiel kúsok seba (a určite niesom sám), akurát mi nenarástla taká držka. Billy to púšťa von a ja si vravím "yes to je ono, daj mu, stoj si za svojím", lebo viem že v jeho veku som to nedokázal aj keď som chcel. Billy Elliot je darček od Daldryho pre všetkých ktorí nezabudli, aké to bolo keď sa nás dospeláci pozerali zhora. (18.11.2005)

„Veľa chlapov robilo balet.“ – „Kto napríklad?“ – „Tu nikto. Ale inak veľa.“ Parádny, nádherný, úžasný film. Možno jeden z najlepších filmov z rokov 2000 – 2010. Už po prvom pozretí som bol nadšený, ale dalo som „len“ 4*. Potom som Billyho Elliota 12 rokov (!) nevidel a hovoril som si, či som to neprehnal. Či by nestačili 3*. V r. 2017 som si ho ale pozrel zas a hoci som sa snažil nedať sa, nakoniec ma Stephen Daldry dal dole ako decko na preliezačke... a ja zvyšujem na 5*! Dokonalý Jamie Bell, vynikajúci kasting vedľajších rolí (najlepší kamoš, rodič, brat, babička), výborné epizódne postavy (unudené dievčatko postávajúce na ulici). Veľmi veľa tomu dáva depresívne prostredie baníckeho mesta, v ktorom kvôli štrajku skapal nielen pes, ale aj nádej, finančné konto a ružová budúcnosť. Práve vďaka tomu Billy Elliot pripomína o tri roky staršie Do naha! Kontrast pôvabnej komédie a ponurých, ťažkých sociálnych podmienok a pokazených medziľudských vzťahov, dodáva beztak silnému scenáru presah. Ten mu dáva aj postava učiteľky, ktorá je v konečnom dôsledku (a veľmi odvážne) poňatá vlastne ako smutná, starnúca žena, ktorá má najlepšie roky za sebou, vyhliadky na budúcnosť prakticky žiadne a Billyho učí prekvapivo nie kvôli nemu, ale kvôli vlastnej, nadobro stratenej minulosti, kedy z nej niečo mohlo byť, ale tie časy sú dávno preč a ona zostarla. Zbožňujem tento film, všetky tie pohybové šialenosti, aké vtedy 14-ročný Jamie Bell predvádza. Spočiatku je to drsné, až si vravíte, či sa z toho nestane čosi ako Malý mäsiar. Ale postupne do toho vnikáme a atmosféra začína byť nebezpečne dojemná. Veľmi pekne napísané boli postavy otca a brata, ktorí dlho hrajú tvrďácku formu, ale nakoniec povolia a docvakne im, že kým oni už asi žiadnou veľkou nádejou nedisponujú, nemajú právo vziať ju aspoň svojmu malému synovi a súrodencovi, ktorý ešte má ako-takú šancu. Koniec je potom už vyložene slzový bitúnok („Mám strach.“ – „To nevadí. Všetci máme strach.“). V neposlednom rade poteší pol tona hlášok („Nosíš balerínky? – „Si debil?!“). (20.06.2005)