Medvídek

Co vytknout? Že bych si dané téma dovedl představit lépe zpracované? Tak to každopádně. Ale nudil mě Medvídek? Ne. Byl mi vyloženě něčím nesympatický? To také ne. Přirozený Macháček, výborný Luknár, standardně dobrý Trojan, zajímavá role pro Geislerovou (až netypická by se dalo říct) a k tomu nádherný závěr (a závěrečné titulkové scény). Kdyby byl celý Medvídek, jako jeho závěr, byl bych nadšený. Z takového nádherného rozuzlení mi po místy příliš průměrně scénáristicky i režijně koncipovaných scénách spadla čelist. (09.10.2007)

"Tak tobě na mně vadí všecko. To ale nebyl ten důvod, proč jsi mě sbalila. Nebo jo?" Ve vztahu se nemůže nic nenávidět, když by se to předtím nemilovalo. Tu pasáž, kdy se to milovalo, však Medvídek nebojácně přeskočil a hupsnul rovnou do světa, ve kterém se to obviňuje, nenávidí, přetvářkuje a rozchází. TO mi ovšem moc dobře nedělá, protože TO je život, TO je všude kolem mě a já před TÍM utíkám do světa filmu. V tomto případě marně. (28.12.2016)

Čekal jsem od Hřebejka něco víc, možná by potřeboval pauzu, aby popřemýšlel, po jaké režisérské cestě a směru se bude dále ubírat. Macháček zde herecky vyzrává v českou elitu, je čím dál tím přesvědčivější. Třetí hvězdička za Ivana Trojana a především jeho závěrečnou řeč - nejlepší scéna celého díla. Apropo, některé gaučové polohy Vilhelmové jsou, řekneme...poněkud odvážnější :-) (27.09.2007)

(Všem milovníkům Jana Hřebejka radím nečíst) S trochou nadsázky jde o 100 minutovou verzi "ordinace v růžové zahradě" bez doktorů, ale s třemi kamarády a jejich manželkami. Nic víc než vztahová a milostná problematika, děti a neustále podvádění tu nenajdete. Pro mě osobně naprosto povrchní a laciný film. A pak se někdo diví, že tahle společnost stojí na tom samém (chyběly tam ještě peníze)... Nejhorší je, že ani jakémukoliv vtipu jsem se nezasmál tak, jak bych si přál a jen trapně uhýbal pohledy. Honzo, máš na víc, už si to ukázal, přestaň točit tyhle komerční blafy pro masy u televizí... PS: Jirku Macháčka mám rád, ale v čím více filmech ho vidím, tím ta obliba klesá...:( (15.03.2010)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)