Medvídek

Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% (17.03.2011)

Hřebejk s Jarchovským už několik let směřují jinam, než kde začínali. Vyvíjejí se. Těžko říct jestli k lepšímu, každopádně k něčemu jinému. Těžko by jste hádali, že Medvídka a Pelíšky natočil stejný tvůrčí tým. Od hřejivých komediálních sond jako Šakalí léta a Pelíšky nastává postupný přerod a každý nový film tohodle dua obsahuje menší množství humorných situací, naopak přidává na syrovosti. A já doufám, že tento trend bude pokračovat, protože zhruba za tři, čtyři filmy bychom se mohli dočkat skutečného otevřeně syrového a brutálno dramatu stylu Kdysi byli bojovníky reflektujícího situaci v ČR! Potenciál tu je! Medvídek zůstáva ještě na půli cesty! Chybí mu kompaktnost a především katarze! Nijak nevrcholí, prostě skončí, což je věc nepříjemná, nejen u filmu, že? Herecky je, hmmm, jak to říct…skoro až nepříjemný…stejný jako většina současných českých filmů. Trojan, Vilhelmová, Geislerová a Macháček jsou jak čokoláda! Je výborná, ale nemůžete jí mít k jídlu pořád! Nakonec je vám z ní blbě! Ale objektivně – není jim co vytnout, jsou skvělí! Až na Issovou, která mi přijde nepatříčná (v tomhle filmu – jak prošlá čokoláda na vaření). Komedie o dětech. Komedie? Ani v krizi! O dětech? Ani náhodou! Regulérní drama o vztazích a rodině! Docela ostré – na miloučké české poměry. Hnusné, špinavé, postižené, sexuálně otevřené! Jen tak dál! (07.01.2008)

Vzhledem k mému hodnocení se může zdát, že jsem s Medvídkem velmi nespokojený, ale opak je pravdou. Tenhle film totiž Hřebejk zvládnul velmi dobře, i když nejspíše bude stejně jako všechny ostatní pouze na jedno zhlédnutí. Civilní herecké výkony, příběh obyčejné rodiny, poctivá "home video" režie. Všechno to působí obyčejným - v dobrém slova smyslu - dojmem. Přesto je však třeba brát v potaz, že Medvídek není v žádném případě snímkem, který by se dokázal do diváka zakousnout. Je stejný jako předchozí Hřebejkova díla. Plyne volně, pomalu, ale líbivě, nenudí, přesto však velmi rychle vyprchá a nezanechává žádný dojem, ba dokonce ani pěknou vzpomínku na jedinou scénu. Což považuji za velký zápor. (10.10.2008)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)

Hořká komedie o tom, jak spolu všichni souloží, navzájem se podvádějí a žijí tím "klasickým českým životem"? Hořké to je, k smíchu ani k pláči to není. Nad křečí Jirky Macháčka lze kroutit hlavou, stejně jako nad tím jak dokáže Jarchovského scénář udělat hloupé nány i z "elitních českých hereček" a troubu z Ivana Trojana. Jde to snadno. Napište jim dementní repliky, nechte je bezúčelně pobíhat po place a řešit naprosto absurdní situace za doprovodu mozek drtící hudby. A proč to všechno? Abyste na konci zjistili, že se nic neřešilo a nevyřešilo. Holky si zařídí cukrárnu, chlapi se opijou a ten nejspokojenější odejde do východu Slunce. Závěrečný potlesk na projekci byl zřejmě ze soucitu, ale když nad tím tak přemýšlím... vážně jsem se líp bavil u Vachlerova Doblba! Hvězdička navrch za Macháčkův monolog na lavičce (zpoza té blbé role a příšerné stylizace to znělo jak volání o pomoc) a rodiče jednoho z hrdinů... Menzelova etuda byla jediným okamžikem, kdy bylo možné zahlédnout "starého dobrého Hřebejka"... radši nemrkejte, nebo o to přijdete. (30%) (28.08.2007)