Paprika
Paprika
Réžia:
Satoši KonKamera:
Mičija KatóHudba:
Susumu HirasawaHrajú:
Megumi Hajašibara, Akio Ócuka, Hidejuki Tanaka, Kóiči Jamadera, Micuo Iwata, Satoši Kon, Jasutaka Cucui, Daisuke Sakaguči, Rikako Aikawa, Anri Kacu (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Vstupte do říše fantazie a představ, kde se realita a sny střetávají kaleidoskopickém světě čiré obrazové dokonalosti. Magický příběh se soustřeďuje na převratný přístroj, který vědcům umožňuje vstupovat do lidských snů. Když je přístroj ukraden, neohrožený detektiv a skvělá terapeutka spojují své síly, aby věc získali zpět – dřív než padne do rukou “snových teroristů.” Poutavý animovaný thriller natočil uznávaný režisér Satoshi Kon. (Bontonfilm)
(viac)Videá (2)
Recenzie (233)
Mám dojem, že kdyby šlo o americký film a ne uznávané anime, padala by tu mnohem nižší hodnocení. Zamotané reality jak od P.K.Dicka střídané barvitou fantazií (úžasný moderní průvod, kde nechybí pochodující semafory, matrjošky, deštníky, socha svobody ani slečny s mobilním telefonem místo hlavy). Z mého pohledu těžce stravitelný film, který hodnotím "tak vysoko" jen proto, že měl rozumnou stopáž, protože i tak už jsem se ke konci dost nudila. ()
Velmi vhodný film před návštěvou Nolanova ´Inception´, řekl bych. Anime, které operuje s pojmy jako jsou různé fáze snění a spánku, implantace snů do mysli druhých lidí v podobě teroristického činu, fenomén REM, tenká hranice mezi snem a realitou atd. atd. Ve výsledku hodně dějově spletité, v první půli ne tak vizuálně opojné, ale ta druhá přináší doslova explozi obrazové fantazie, kvůli které stojí za to věnovat téhle zajímavé fantasmagorii hodinu a půl svého času. ()
Na jednu stranu vizuálne a hudobne pôsobivé, na stranu druhú príliš uletené a japonské. Pochodujúce domáce spotrebiče mi fakt vadili a doteraz ma strašia v snoch. Scenár sa snaží byť vedecký, ale je dosť problém stíhať spracovávať prednesené fakty, ktoré sami o sebe až také jednoznačné nie sú (a napokon ide viac o mystiku ako uveriteľnú skutočnosť). Filmy o snívaní majú byť trochu nejasné, ale až teraz mi došlo, ako geniálne na to išlo INCEPTION... ()
První hodinu vynikající thriller udržující diváka v neustálém pocitu nejistoty, co je reálné a co je sen. Navíc vybízí k zajímavým otázkám - chtěli byste své sny sdílet s někým jiným? nechali byste do nich někoho nahlédnout? a co když by se vás nemusel ptát? Závěrečná půlhodina, kdy se všechny sny slejí dohromady, ale naneštěstí úplně nevysvětluje, jak se to celé děje a k čemu to bude padouchům dobré. Inu na sny se holt logika aplikovat nedá. ()
Zběsilá fantasmagorie s pěknou grafikou, která se vzpírá jakémukoli racionálnímu chápání. Nic proti tomu, osobně jsem při sledování popíjel víno a ke konci už jsem se skoro propil do stavu, kdy by se mi Paprika mohla líbit... ale o tom to přece být nemá. A nakonec jsem si tak nějak uvědomil, že to hlavní, co jsem si z tohoto šíleného filmu odnesl, je intenzivní stesk po Cestě po fantazie, kterou mi tahle pakárna v mnohém připomněla a kterou ještě víc než dřív považuji za nejhezčí anime, co jsem zatím viděl. Paprika je proti tomu jen šílenost, kterou pustím zítra z hlavy - a bude mi to nekonečně jedno. ()
Galéria (29)
Fotka © Sony Pictures Classics
Zaujímavosti (9)
- Ve 32. minutě je v kanceláři mozaika s motivem Sfingy s Oidipusem. (Petsuchos)
- Když filmové vyšetřování zavede detektiva do kina, prochází kolem reklam na předchozí Konovy filmy. (Siriuss)
-
Pokoj v 55. minutě obsahuje tato světová díla, zleva: 1. „Oedipus and the Sphinx“ (1880). Ilustrace ze „Stories from the Greek Tragedies“ od the Rev. Alfreda J. Churche, M.A. (Seeley, Jackson, & Halliday, London, 1880). Původně od antického umělce, (Getty Images). 2. „Oedipus and the Sphinx“ (circa 1806–1808) autora Françoise Xaviera Pascala Fabreho (1766–1837).
3. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Gustave Moreaua (1826–1898), (The Metropolitan Museum of Art) – ten nad krbem. 4. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Walters Art Museum). 5. „Oedipus Explaining the Enigma of the Sphinx,“ (1808, přepracováno ca. 1827) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Musée du Louvre, Paris). 6. „Oedipus the Wayfarer“ (c. 1888) autora Gustave Moreaua (1826–1898). (Petsuchos)
Reklama