Paprika

Paprika má v podstatě docela ohraný příběh - je vynalezen přístroj, který by mohl představovat revoluci ve vědeckém poznání, jenže je následně ukraden člověkem, který s ním nemá příliš mírumilovné plány. To vše už zde bylo mnohokráte, přičemž ani totožnost pachatele a jeho motivace nejsou příliš překvapivé, ovšem u Papriky se uplatňují dvě skutečnosti, které ji společně činí výjimečnou. Jednak onen přístroj slouží ke vstupování do cizích snů a ani nemusíte hrát Psychonauts, abyste si dokázali představit, jaký potenciál mají sny, ty leckdy bizarní pokrouceniny skutečnosti, ve správných rukou. A jednak na režisérskou stoličku usedl Satoši Kon, jenž v Perfect Blue a Sennen džojú ukázal, že je mistrem prolínání (ne)realit a (ne)realit a jeho ruce by pro práci se sny měly být více než pravé. Paprikou to dokázal. Vizuálně je naprosto úchvatná a nejde jen o technickou stránku a styl (který se mi velice zamlouvá), ale především o fantastické výjevy, jež zobrazuje - bizarní průvod, skoky do obrazu, scéna, kdy Paprika vyletí v podobě víly ze systému tunelů a uvidí... etc., etc. Nádhera! „Sliby“ z traileru byly do mrtě splněny. Totéž platí i o hudbě, která je dosti netradiční, což oceňuji, a především opravdu dobrá. Po druhém zhlédnutí považuji Papriku (aneb Cestu do fantazie Satošiho Kona) za jeden z nejlepších filmů vůbec. Sugoi! 10/10 (22.04.2007)

Bláznivá anime ukážka motivou ktoré Nolan neskôr predstavil v Inception. Uletená tak že nechýbalo veľa aby ma úplne minula, zároveň plná nápadov a odviazaného rozprávania. Príbeh bol ale celkovo podľa mňa druhoradý a viac sa film zameral na kreativitu pri zobrazení snov. A to je škoda, námet by potreboval viac minút a jasnejšiu viziu pri tom čo chce divákovi povedať. Ani neviem presne vstrebať všetky pocity, no určite som nedostal to čo som chcel, ajkeď nemôžem hovoriť o sklamaní. Asi si tento trascendentálny kolotoč dám niekedy znovu, možno sa dojem vylepší. (31.03.2024)

Satoshi Kon konečně přivedl svůj osobitý styl k dokonalosti. Přechody mezi realitou a sny působí v Paprice nejpřirozeněji ze všech jeho filmů, příběh je opravdu vypilovaný a podařilo se mu zvládnout dokonce i obvykle nejslabší složku jeho tvorby - animaci postav. Na těch sice pořád poznáte, že pochází právě z pod jeho štětce, ale už to nejsou ty ošklivé obludky z Perfect Blue nebo Tokijských kmotrů a široká paleta barev dělá z Papriky opravdu hodně koukatelnou záležitost. Samotnému příběhu by sice šlo vytknout, že v některých pasážích docela ztrácí dech a i hlavní zapletka by mohla být trochu výraznější, jakmile ovšem ve vzduchu "zabliká" ústřední hudební motiv a Paprika začně přeskakovat mezi sny a realitou, nic víc už neřešíte a jenom se necháváte unášet touhletou prvotřídní snovou podívanou. (01.08.2007)

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne? (11.07.2009)

Fanoušci anime a zároveň fandové Počátku Christophera Nolana mají jeden potencionální výrazný filmový rest- Papriku. Poslední animák režiséra Satoši Kona je naprosto šíleně překombinovaná vizuální pastva pro oči, který je plný naprosto bravurních nápadů, které díkybohu zároveň drží při sobě a přinášejí jednoho z nejvýraznějších zástupců anime posledních let. Ne nadarmo se Paprika nazývá předobrazem Počátku, už jen kvůli zápletce spočívající ve světě ve snech. Podobně jako Počátek je Paprika mind-fucková šílenost k jejíž pochycení veškerých prvků je zapotřebí velká dávka soustředěnosti. Satoši Kon dle předlohy spisovatele Jasutaky Cucuia vytvořil do detailu propracovaný film, který plně využívá svého potenciálu a zároveň je velmi chytrý a sedne spíše starším divákům. V první půlce možná Paprice přece jen chybí ten pořádný rozjezd, jakmile na něj ale dojde tak dojde na totální vizuální šílenosti, které jsou ale šílené v tom nejlepším slova smyslu. Paprika má vizuální dravost, bravurní atmosféru a především skutečně drží dohromady. Jedná se o typ filmu, který sice není dokonalý, přesto ale obsahuje spoustu důvodu kvůli kterým by si ho měl divák pamatovat. Po stránce animace je naprosto dokonalý, zároveň má v sobě ale mnohem více než vrcholné animované kvality. I hudba Susuma Hirasawi ve finále dodává závěrečnému zážitku hodně a především je Paprika ten typ filmu, který je postupně dokonalejší a dokonalejší. Čert tam skutečně vem první tempově slabší půlku, protože druhá půlka je výrazně lepší a především vše dospěje k bravurnímu finále, která oficiálně z Papriky dělá bravurně napsaný animák, který je strhující v mnoha ohledech. Paprika není dokonalá, nicméně je ale nejen zajímavá ale i velmi povedená a naláká k tomu dohnat si zbytek tvorby Satošiho Kona, protože se proslýchá, že Paprika je vlastně myšlenkovým a animační kombinací všech tří předchozích Konových filmů- Perfect Blue, Herečka tisíciletí a Tokijští kmotři. Krom tempa bych ve finále snad vyčetl i jisté pochybně přehnané nápady a možná občasné opakování již dosud viděného, přesto jde ale o strhující zážitek, který stojí za to vidět..... (18.08.2020)