Paprika

Docela zklamání. Dějově je to plytké, až hanba. Ona proklamovaná hra se snovou fantazií se omezuje na průvod ledniček a panenek městy a krajinou, neustále a zbytečně opakovaný motiv. Samotné téma prolínání snů několika subjektů, až se vytvoří jeden jediný sen, je sice zajímavé, ale totálně nezpracované. Zlatá Cesta do fantazie. --- Japonské anime o prolínání světa snů a reality v hodně drsném kabátku. Režisér Satoshi Kon je nám znám díky Tokijským kmotrům, tentokrát však natočil svým způsobem hodně ujetou šílenost. Příběh začíná noční můrou jednoho policisty, který má trauma, jak jinak. V jeho traumatických snech mu pomáhá se orientovat jeho bývalý známý, vědec, a jeho asistentka, která umí "skočit do snů" a zde jako svérázná dívka jménem Paprika věci pozorovat i řešit. Vše se zkomplikuje, když se ztratí jeden vědecký kolega, druhý zůstane připojen ke snovému přístroji. Pátrání v jeho ztraceném snu se ukáže být nebezpečným, uvíznout zde může kdokoliv. Navíc se zdá, že se začínají prolínat sny více lidí. Společným jim je pouze průvod všech možných i nemožných věci s vlezlou písničkou a pronášení zcela nesmyslných vět ve stylu "Zítra bude pršet, protože letadlo nad bankovními účty ztratilo kuřecí stehna". Někomu může pak závěr filmu připadat jako animační orgie, jiný může být zmaten z přemíry barev, motivů, postav i postaviček. Možná ani sami tvůrci už ke konci nedrželi otěže svého příběhu. U nás film vyšel v dvoudiskové edici. Na prvním najdeme jako bonus jen trailery na 4 jiné filmy (s DE a NL titulky) a komentář tvůrců s GB titulky. Bonusy druhého disku mají titulky GB, FR, DE, IT, ES, NL a PT a nabízejí film o filmu (30:08), rozhovor tvůrců s japonskými dabéry obou hlavních postav (29:05), a dokumenty o počítačovém zpracování (15:11) a umění fantazie (12:09, o počítačovém vytváření snu). (04.02.2008)

Atmosféra vládne všem, ona jim všem káže, ona všechny přivede, do snu všechny sváže... Jakoby film vědomě obětoval propracovanější scénář za honbou po co nejsnovější atmosféru, přeci jen je škoda, že nebyl děj trochen propletenější a takhle místy působí trošku jako animovaná zombie zběhlá z nějakého toho desetiletí předchozího - a to je zcela gutte a osvěžující i díky skvostnému ohudebnění. Dialogy některých zesnovaných osob jsou naprosto skvostné a nevymyslel by je ani undergrandový básník po požití neznámé květiny dodané indiánským šamanem z nitra amazonského pralesa v kombinaci s vypitím půl litru šamponu proti lupům podporujícím lesklou srst. (11.02.2014)

Zběsilá fantasmagorie s pěknou grafikou, která se vzpírá jakémukoli racionálnímu chápání. Nic proti tomu, osobně jsem při sledování popíjel víno a ke konci už jsem se skoro propil do stavu, kdy by se mi Paprika mohla líbit... ale o tom to přece být nemá. A nakonec jsem si tak nějak uvědomil, že to hlavní, co jsem si z tohoto šíleného filmu odnesl, je intenzivní stesk po Cestě po fantazie, kterou mi tahle pakárna v mnohém připomněla a kterou ještě víc než dřív považuji za nejhezčí anime, co jsem zatím viděl. Paprika je proti tomu jen šílenost, kterou pustím zítra z hlavy - a bude mi to nekonečně jedno. (23.11.2013)

"A zábava může začít!" A začala... Zábava na kterou nezapomenu... Fantazie, kterou jsem viděl snad jen v Cestě do Fantazie od Hayao Miyazakiho... Strhující podívaná pro moje oči ve formě nápaditosti postav (a celého průvodu), prostředí, zvratů, příběhu a dalšího, co bych si snad nedokázal představit ani ve snu. "Pět dvorních dam tančilo za úchvatného doprovodu žabích fléten a bubnů. Orkán recyklovaného papíru skutečně stál za to. Konfety budou půvabně tančit kolem chrámových bran. Poštovní schránka s lednicí půjdou v čele průvodu!" Napsal jsem ve snu? Ano... Sen, hlavní téma filmu... DC Mini za to může! Nebo Tokita? Nebo ...? Satoshi Kon vytvořil bravurní příběh iluzí, fantazie, velice zajímavého, pro mě dobře zpracovaného příběhu. Zabalil to do dech beroucí, pestrobarevné a krásné animace, přidal nápaditou, zajímavou a pasující hudbu a okořenil to psychologickým kořením... Příběh, ve kterém se sny lidí prolínají, člověk ani nemusí mít přístroj aby do snu vstoupil a nakonec se sny neovladatelně mísí s realitou. Paprika! Hned jsem si jí oblíbil... Sympatická, hezká, usměvaná, chytrá... ...zajímavá... Ostatně jako celý flm... "Světlo a tma. Skutečnost a sny. Život a smrt. Muž a...?" (15.03.2008)

Co je Paprika? Jak lze definovat film, který staví na něčem tak prokazatelně nedefinovatelném, jako jsou lidské sny? Příběhy, které se nezávazně na našich nejhlubších touhách, a přeci ve souvztažnosti s naším mozkem a jeho skrytými přáními odvíjejí přímo před našima zavřenýma očima... Naše nejhorší noční můry, nejkrásnější dobrodružné sny, sny o pádech z nesmírné výšky do nekonečna, napínavé černobílé sny, vlhké sny... to všechno a ještě mnohem více je náplní tohoto krásného, tak trochu napůl-lynchovského filmu. Já osobně mám na podobné filmy osvědčený recept, který dodržuji vždy, než se u nich uvelebím v sedačce: jde o to, nechat svou mysl volně proplouvat jednotlivými záběry, nechat se unášet těmi neuvěřitelnými, lákavými kaskádami barev a nenechat se dlouho pobízet příběhem o plné vtáhnutí do děje. Těchto filmů - když se do nich člověk ponoří - nemůže litovat. O tom to celé je. V případě snímku Satoshiho Kona jsem na jeho iluzorní hru přistoupil velice rád. Věděl jsem, že i když budu několikrát lapat po dechu a budu dezorientovaný, rozhodně se neutopím, naopak zažiji něco nového: adrenalin při sledování animovaného snímku. Je to psycho, je to horor, je to smyslné drama, je to nádherný kus umění... Ale opravdu? Co je vlastně Paprika? Tenhle film je sen. P.S. Ústřední skladba je prostě dokonalá. (17.07.2009)