Urideului haenbokhan sigan

Dva životní ztroskotanci se potkají na na velmi smutném místě (mimochodem korejské vězení vypadá jako skromnější hotelový pokoj). On čeká na smrt a ona se o smrt stále pokouší a to sblíží dva lidi, kteří se na samém začátku viděli téměř s odporem. Pomalu plynoucí, zajímavý příběh, který mě přes velmi silné téma nepřesvědčil o plném hodnocení, ale i tak je velmi dobrý. (05.01.2007)

Ty vodopády prožitků, jež uvěznily během sledování tohoto křehkého drahokamu vaši mysl do bolestných, přitom nádherných a nadnášejících okovů, snad ani nejde slovy vylíčit... Však to zkuste po filmu, při němž jste se cítili zároveň šťastní jako blechy a proviněni, slzy zkrápěly vaše tváře u zdánlivě banálních situací, hladina vašeho soucitu s hrdiny stoupala s ubíhajícím dějem strmě vzhůru, vzájemné pouto se stávalo silnějším a silnějším... Ach, nejde to... prostě to nejde. Mírou katarze a dojetí při závěrečných titulcích neskutečný film také přinutí člověka zamyslet se nad humánností a ospravedlnění onoho krutého úkonu, jenž má taková vnitřně krásná a civilizovaná země, jakou Jižní Korea bezesporu je, doposud zakotven ve svém zákoníku. 10/10 (10.01.2007)

Jsem vážně hvězda. Vězeňské tématice se celkem úspěšně vyhýbám (i když výjimky se najdou), protože mi to fakty nedělá dobře. A sledování odsouzených na smrt obzvlášť. No a pak si pustím tohle... S tradičně krásnou hudbou a neuvěřitelně silným příběhem. Na začátku protivná holka, který bych docela s chutí vyťala z každý strany jednu. Jejím protihráčem je kluk, u kterýho mám pocit, že drsná skořápka je jenom ochrana před světem. Navzdory pomalému tempu i celkem očekávanému vývoji postav, příběh v posledních minutách opravdu neskutečně vygraduje. Ale ani přesto mě to kupodivu psychicky nevyždímalo natolik, abych kvůli tomu nemohla spát. (26.05.2012)

Citlivě natočený příběh o tíze minulosti, křivdě, vině a odpuštění, jehož značná část se odehrává ve vězeňské hovorně, nad kterou se vznáší stín blížící se popravy.Vzhledem ke svému ústřednímu tématu se film zdá být jakousi korejskou variací na výtečný americký snímek "Mrtvý muž přichází". Oba představují implicitní obžalobu trestu smrti, oba zdůrazňují smíření - s Bohem, lidmi a pravdou o sobě. Zde však nejde tolik o zločin na straně odsouzeného a o jeho popírání či uznání, ale o celou spirálu různých zranění, ať už zakoušených nebo působených, u obou ústředních postav. On odsouzený za vraždu, ona po několika pokusech o sebevraždu, oba na vlastních životech poznali, jak zlo plodí zlo a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Píšu, že film je citlivě natočený - to především proto, že nepodmíněná, ničím nezasloužená láska, která hrdinům ukazuje cestu k vysvobození z prokletého koloběhu odplaty, tu působí skrytě, ne skrze velká slova a patetická gesta. Stačilo trochu přitlačit na pilu a ze snímku mohl být lacině evangelizační kýč. K tomu však naštěstí nedošlo. Metanoia je tu pomalá, tichá a věrohodná (19.07.2009)

Po dlouhé době film, který mě totálně emocionálně vyždímal. Na konci filmu se mi ztáhlo hrdlo a oči zvlhly. Příběh vypráví o na první pohled zvláštní dívce a poukazuje na fakt, abychom neposuzovali člověka na první pohled. K motivaci jejího frackovitého, vzdorovitého chování se dostaneme až později, pomocí flashbacků. Obdobně to je i u (na přání tetičky) jí navštěvovaného mladého vězně. Velice se mi líbila stylizace sluncem přepálených obrazů, atmosféra deštivých dnů a kouzlo padajícího sněhu. (28.11.2007)