Iron Man

"Najděte si omluvu, abyste mohli tyhle věci použít a já vám zaručuju, že darebáci už nikdy nevylezou z jeskyně." Nemám rád zbrojaře, protože nemají rádi mír a ten mám docela rád já. Ale pokud by to pomohlo, tak bych všem zbrojařům dopřál doživotní afghánskou léčbu v jeskyni. Pomohla Tonymu, pomůže i jim. A pak by těch pohádek o proměně byznysmenů s mrtvolami v pacifisty mohlo bejt víc. Asi by nebyly tak zábavný jako Tonyho experimenty v dílně za asistence robotickýho hasiče, ale ekoteroristi by konečně měli dost času na spočítání uhlíkový stopy mýho prdu, která právě zničila veškerou vegetaci na Saturnu. (22.09.2021)

Mám pocit, že dnes se z motivů, jež byly dříve vedlejší, stávají motivy hlavní. Zatímco klasický Hollywood se hlásil k rodině a Nový Hollywood vydělil striktní prostor mezi rodinou a prací, tak v současnosti (Až na krev, Michael Clayton, Bourne) se už jen pracuje. Tony Stark rodinu nepotřebuje, povídá si se svými přístroji, a na sex má děvky. „Hravost" se stává hlavním poznávacím znakem filmu. ____ Kde je problém? Iron Man v poslední půlhodině touží rozvíjet a zakončit herojské drama, ale nejde mu to, protože na to nemá zkonstruované základy. Celá ta cynická a nekomiksová předchozí část sešitá z kulturních a politických odkazů nemá parametry „velkého příběhu" a svého hrdinu opouští v tom nejhorším momentě. V momentě, kdy se divák dožaduje katarze. ____ Ale na rovinu. Který úspěšný blockbuster má natolik zajímavou postavu, že si může dovolit tak „katastrofálně" starosvětský akční scény a relativně plochou story, aniž to kohokoliv popouzí? Tony Stark is a mad genius, and I want to get drunk with him! (10.09.2008)

Železňák není žádné směšné béčko, ale do kvalitního počinu mu ještě pěkných pár kilometrů schází. Scénář by v rámci žánru nebyl ještě tak zlý, ale ty dialogy, ty tedy vážně ne. Nečekám od přímočaré popcornové zábavy druhého Shakespeara, ale co je moc, to je moc. Mohla to zachránit nadsázka. Jenže na tu se tak nějak zapomnělo a těch pár rodinných vtípků to nevytrhne. O pořádné akci nemůže být ani řeč (a je smutné, že i tohle je několikrát lepší), o efekty přeci nejde (ale ujdou, když už jsem je zmínil) a tak to celé stojí pouze na "Rambo like" Downeym, který se více ohání svým charismatem než, že by nějak moc hrál (krom toho on stejně je sám sebou, když to vezmeme do důsledků). Ovšem to jeho charisma je natolik enormní, že utáhne celou stopáž. O tom, že by se Iron Man stal nadčasovou klasikou jako "jeho" Black Sabbathovská verze, či dokonce vlajkovou lodí žánru, si můžou tvůrci nechat leda tak sladce zdát, ale bez větší újmy se to vidět dá. Jednou. (04.05.2008)

"My letci máme ocelové ptáky..." Tenhle nr. 1 hit hitparád Československého rozhlasu z první poloviny padesátých let mi vytanul na mysli, když jsem zřel, jak zručný mistr kovářský je z miliardářského floutka jménem Stark (asi nějaký příbuzný rodu Starků z Hry o trůny). A nejen kovářský - elektrikář, programátor, svářeč, instalatér a údržbář, no a v konečné fázi i právě ten zmíněný letec s ocelovým... no, možná i ptákem, ale hlavně krunýřem. Robert Diwney se v této roli celkem našel, od dob Chaplina či Času smyslnosti zajímavě dozrál v akčního hrdinu (co na tom, že ty akční sekvence za něj nahrál počítač) a i kdy má tenhle film nějaké mouchy, svých fandů si evidentně našel docela dost. Jako odreagování to poslouží stejně dobře, jako lahvinka portského (plná, samozřejmě). ;-) (05.06.2015)