Iron Man

"Najděte si omluvu, abyste mohli tyhle věci použít a já vám zaručuju, že darebáci už nikdy nevylezou z jeskyně." Nemám rád zbrojaře, protože nemají rádi mír a ten mám docela rád já. Ale pokud by to pomohlo, tak bych všem zbrojařům dopřál doživotní afghánskou léčbu v jeskyni. Pomohla Tonymu, pomůže i jim. A pak by těch pohádek o proměně byznysmenů s mrtvolami v pacifisty mohlo bejt víc. Asi by nebyly tak zábavný jako Tonyho experimenty v dílně za asistence robotickýho hasiče, ale ekoteroristi by konečně měli dost času na spočítání uhlíkový stopy mýho prdu, která právě zničila veškerou vegetaci na Saturnu. (22.09.2021)

Tak bohuzel to zas takova pecka neni. Film totiz trpi klasickym problemem prvnich filmu o superhrdinech a tudiz se tvurci vic zamerily na samotnej vznik Iron Mana. Coz o to, prvnich asi 30 minut to nakopnou v fakt paradnim tempu, dokonalej Downey haze jednu hlasku za druhou, sviznej dej, drsna hudba, slusna akce. Jenze jakmile se dostane ze zajeti a zacne stavet finalni verzi brneni, tak az na jednu mensi akci se v podstate skoro 90 minut jen keca a pripravuje puda pro zaverecnou bitvu, ktera nijak zvlast bombasticka neni, obzvlast, kdyz Iron Manovo brneni vydrzi min, nez jsem cekal a zaporak v podani Jeffa Bridgese, ackoliv hraje slusne, je hodne slabej. Navic ty kecy jsou kolikrat docela unavny a i Downey tu ma dost malo hlasek, precejen, kdyz to tvurci ze zacatku pojali s takovym drobnym nadhledem, meli tak pokracovat az do konce a ne spadnout do klasicky klisoidnosti vetsiny komiksovejch adaptaci, kdy hlavni hrdine prozre a musi pachat dobro a blablabla. Aspon, ze triky jsou na paradni urovni a hudba je docela drsna a fakt si muzou gratulovat za Downeyho, kterej film utahne i v nudnejsich pasazich, i kdyz mu scenar dava kolikrat dost malo prostoru, aby to poradne rozjel. (12.05.2008)

Hodnotit Iron Mana je pro mě stejně rozpačité, jako hodnocení prvních dvou Spider-Manů, protože ač naši oblíbení superhrdinové mají styl a kouká se na ně poměrně dobře, tak pod jejich maskami se neskrývá nic trvanlivějšího, na film si za pár dní ani nevzpomenu a o touze zhlédnout jej znovu ani nemluvě. Od Iron Mana jsem v prvé řadě čekal více akce, Transformers byl sice hloupější film, ale aspoň se nebál rozdávat eye-candy efekty všeho druhu plnými hrstmi. Je paradoxní, že u akčního filmu jsou přípravy na akci (ala Kutil Tim/Tony Stark) mnohdy zábavnější, než akce samotná. A co se týče postav, psychologie, vykreslení dvojího života atd., tak přestože se Robert Downey velmi posnažil a dal filmu opravdový šmrnc (+ je to de facto jen jeho zásluha, že jsem původně chtěl dát 4*), tak Batman Begins, popř. TDK v tomto Iron Mana neskutečně drtí... Sézóně jde o slušnou podívanou, ale myslím, že koloběh času tento film neúprosně semele. 7/10 (20.10.2008)

Konečně můžu přestat přemýšlet nad tím, kdo je můj nejoblíbenější komiksový hrdina. Je to až k nevíře, ale stačilo vzít Roberta Downeyho Jr. a nechat ho dvě hodiny hláškovat v draze vypadající sondě do života hodně bohatého playboye, který zjistí, že vyráběním zbraní svět nespasí. Iron Man nestaví na opulentní akci (což neznamená, že to chvílemi není sakra nářez), ale na všudypřítomném humoru a jednoduchém a úderném příběhu, který si obratně hraje s žánrovými klišé, a kdyby z téhle cesty neuhnul při slabší závěřečné bitce (celé „a tady to bude trochu jako Transformers“ bohužel ukazuje limity všech zúčastněných), byla by to ultimátní pecka, zasluhující o hvězdičku vyšší hodnocení. I tak ale Jon Favreau nabízí takřka perfektní letní popkorn, v němž se sice nehraje o osud světa, ani v něm nevybuchuje úplně všechno, ale má zatraceně cool hrdinu, který na svých bedrech, doufám, odtáhne pár dalších pokračování. 8/10 P.S. Filmy, do jejichž prvního záběru začne hrát Back in Black od AC/DC, prostě nemůžou být špatné :) (29.04.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)