Iron Man

Tak jsem si řekla, že si ukrátím čekání na Age of Ultron nastudováním sólových filmů postav. Thora už mám za sebou a to hodně bolelo. Je pravda, že tady mám aspoň dojem, že si tvůrci výrobu filmu vcelku užili. Pan Downey přece jenom je okouzlující, prvně jde on a až za ním svaly, oproti velkému množství ostatních "herců" v podobném postavení. Nicméně už jsem konečně vyřešila své dilema: Starka jako postavu nemám ráda. V Avengers je ještě docela príma sledovat jeho podvratné fungování v týmu a interakci s ostatními postavami, ale tady, kde jde jenom o něj, jsem se hodně brzy přejedla. A to se mi první Iron Man líbil z celé trilogie nejvíc - protože tady je to přece jenom ještě dojemný příběh o tom, jak pyšný princ prohlédne zdi paláce a začne konat dobro. Do kolen sice chodím už z jiné ligy příběhů, ale je to takové roztomilé, že se aspoň snaží. V těch dalších filmech se už jedná o mnohem vyšší level zvrhlosti. A když tady používám slovo zvrhlost, myslím to jako špatná zvrhlost, ne jako když jsem z nějaké dekadence nadšená a chválím ji. (24.11.2014)

Iron Man pro mě představuje zvláštní kombinaci precizně odvedeného žánrového filmu a ozvláštněného žánrového filmu. Do první kategorie patří víceméně všechny scény akce, "outdoorového" létání a popisu aktivit padoucha, které mi technicky de facto nevadily (ani proklamovaná "statičnost") a užíval jsem si je, ale nenabídly mi nic - z neoformalistického hlediska - opojného. Naopak všechny montážní sekvence z dílny, kde Stark jen pracuje, pracuje a pracuje, byly pro mě trochu jako zjevení a dokázal bych se na ně koukat neustále. Stejně tak jiskřivé scény mezi Starkem a Pottsovou... To byly ty ozvláštňující okamžiky, kvůli kterým se na filmy tak rád koukám a pro které tento workoholický film (jak jim s Tetsuem říkáme - v poslední době se množí, hurá) budu mít vždycky rád a koupím si ho na DVD. Není to kvůli vtipům nebo charizmatu (nepopiratelném) Roberta Downeyho Jr., ale čistě kvůli opojnosti a drzosti stylu... a vyprávění. (07.05.2008)

Ano, Tony Stark je arogantní, rozmazlený a poživačný ochlasta a děvkař... a proč to všichni říkají, jako by na tom bylo něco špatného? Podstatné je, že má srdce na pravém místě, tedy s menší dopomocí, a s pomocnou rukou na konci vlastního ramene je už maličkost změnit se z neřízené střely ve střelu s dalekým dosahem. Kterážto střela vítězí na body dokonce i s Miss Unylost Paltrow, která z toho šoku dokonce začne předvádět cosi jako city. Jen kdyby akční scény měly šťávu těch pracovně-tokavých, ale dám na maminčinu radu, že člověk nemůže chtít všechno. Ale třeba už změnila názor - koneckonců, svoje původní doporučení, že nemám potlačovat své emoce, taky po čtvrtém rozflákaném talíři a druhém spolužákovi odvezeném na chirurgii odvolala. (10.02.2012)

Přesně tohle komiksové podívané potřebovaly - samolibý (anti)hrdina, playboy a kovaný cynik Tony Stark ve špičkovém podání Downeyho juniora pořádně rozvířil stojaté vody přehnaně korektních spektáklů a vesele pošlapal zažité představy o americkém hrdinovi bez bázně a hany. Iron Man prostě kráčí vlastní cestou, nebojí se ukázat současné problémy, má styl a místo strhující akce triumfuje humorem i nadhledem. Několika klišé se samozřejmě nevyvaroval (což mu nelze zazlívat) a v samotném závěru lehce ztratil tempo, já jsem však ze sálu odcházel navýsost spokojen... 80% (07.05.2008)

Drobné spoilery. „Už ste ma pristihla aj pri horších veciach, Pepper.“ Som rád, že napriek priemernému scenáru plného klišé a predvídateľných momentov (proste klasický komiksový origin, akurát trochu chronologicky poprehadzovaný) má Iron Man chytľavé kúzlo, ktoré diváka núti obľúbiť si nielen Tonyho Starka (Robert Downey Jr. sa na rolu super-hrdinu natoľko NEHODÍ, až je v nej výborný), ale aj jeho univerzum (vrátane neschopného robota a bizarného komorníka, samozrejme nesmie chýbať láska). Tam, kde je dej priemerný (až slabý, koho prekvapí, že titulný zloduch sa vykľuje z tej postavy, z ktorej sa na konci vykľuje má u mňa kávu?) a kde sa učitelia fyziky chytajú za hlavu, tam situáciu zachraňuje dynamický kasting (hoc Terrence Howard bol v dvojke pre-obsadený Donom Cheadleom). Tempo občas stagnuje, humoru mohlo byť viac (a akcie tiež - a lepšej) a záľuba hercov v dialógoch má miestami za následok, že sa prekrikujú a divák stráca prehľad. Napriek tomu si červeno-žltého kure*níka zamilujete. Kuriózne na potitulkovej scéne nie je to, že sa v nej nečakane zjaví Nick Fury, ale to, že ho hrá Samuel L. Jackson. Fury, legendárny riaditeľ S.H.I.E.L.D.-u bol od svojho vzniku v 60. rokoch 20. storočia prezentovaný ako razantný beloch s páskou cez oko. Keď ale po r. 2000 došlo v Marvele k masívnemu reštartu známeho pod termínom Ultimates, stal sa z neho drsný Afroameričan otvorene inšpirovaný práve vizážou Samuela L. Jacksona. Tým, že filmovú rolu napokon získal práve tento herec, je potom parádnym, azda až geniálnym kastingovým ťahom a dojemným uzavretím kruhu. Kino Považan NMnV 2008 (01.06.2008)