Iron Man

Drobné spoilery. „Už ste ma pristihla aj pri horších veciach, Pepper.“ Som rád, že napriek priemernému scenáru plného klišé a predvídateľných momentov (proste klasický komiksový origin, akurát trochu chronologicky poprehadzovaný) má Iron Man chytľavé kúzlo, ktoré diváka núti obľúbiť si nielen Tonyho Starka (Robert Downey Jr. sa na rolu super-hrdinu natoľko NEHODÍ, až je v nej výborný), ale aj jeho univerzum (vrátane neschopného robota a bizarného komorníka, samozrejme nesmie chýbať láska). Tam, kde je dej priemerný (až slabý, koho prekvapí, že titulný zloduch sa vykľuje z tej postavy, z ktorej sa na konci vykľuje má u mňa kávu?) a kde sa učitelia fyziky chytajú za hlavu, tam situáciu zachraňuje dynamický kasting (hoc Terrence Howard bol v dvojke pre-obsadený Donom Cheadleom). Tempo občas stagnuje, humoru mohlo byť viac (a akcie tiež - a lepšej) a záľuba hercov v dialógoch má miestami za následok, že sa prekrikujú a divák stráca prehľad. Napriek tomu si červeno-žltého kure*níka zamilujete. Kuriózne na potitulkovej scéne nie je to, že sa v nej nečakane zjaví Nick Fury, ale to, že ho hrá Samuel L. Jackson. Fury, legendárny riaditeľ S.H.I.E.L.D.-u bol od svojho vzniku v 60. rokoch 20. storočia prezentovaný ako razantný beloch s páskou cez oko. Keď ale po r. 2000 došlo v Marvele k masívnemu reštartu známeho pod termínom Ultimates, stal sa z neho drsný Afroameričan otvorene inšpirovaný práve vizážou Samuela L. Jacksona. Tým, že filmovú rolu napokon získal práve tento herec, je potom parádnym, azda až geniálnym kastingovým ťahom a dojemným uzavretím kruhu. Kino Považan NMnV 2008 (01.06.2008)

Ano, Tony Stark je arogantní, rozmazlený a poživačný ochlasta a děvkař... a proč to všichni říkají, jako by na tom bylo něco špatného? Podstatné je, že má srdce na pravém místě, tedy s menší dopomocí, a s pomocnou rukou na konci vlastního ramene je už maličkost změnit se z neřízené střely ve střelu s dalekým dosahem. Kterážto střela vítězí na body dokonce i s Miss Unylost Paltrow, která z toho šoku dokonce začne předvádět cosi jako city. Jen kdyby akční scény měly šťávu těch pracovně-tokavých, ale dám na maminčinu radu, že člověk nemůže chtít všechno. Ale třeba už změnila názor - koneckonců, svoje původní doporučení, že nemám potlačovat své emoce, taky po čtvrtém rozflákaném talíři a druhém spolužákovi odvezeném na chirurgii odvolala. (10.02.2012)

Ikonický ironický muž nám ukázal, že můžete natočit single hero comics i bez patosu, omílání jedné trapné věty a gay kostýmu. Škoda jenom, že ta gerojská stránka filmu (čili směřování k likvidaci Mocného Nepřitele) fungovala podstatně hůř než lahůdkové konverzační a budovatelské scény. Pak by tomu už nebylo co vytknout - takhle toho je docela dost. I tak je to ale velmi dobrá marvelovská zábava, a hlavně pomník pro "bytí sexy" dámy jménem Gwyneth Paltrow;) Pepřenka je trochu jiný typ děvčete než křehká Viola, ale rozhodně stačí na to, abyste jí odpustili, že dokáže děti pojmenovat Jabko a Mojžíš (a její vysvětlení mě ani v jednom případě neuspokojuje...) :) Tonymu Starkovi bych sice výchovně nakopal jistá místa, a řečičky o tom že je v té své póze chtě nechtě sympatický na mě nefungují - ale znáte mě, co bych nevytrpěl, aby se herec jako Downey udržel dál od chlastu a koksu;) Celkem vzato to stačí na slušných 70%... ale jednou to bohatě stačilo, i když ten čas kupodivu docela utekl. (22.08.2013)

Kecací část ušla, leč mohlo být mnohem lépe - každopádně klišé-neklišé s Paltrow mi nebylo proti srsti a to už je co říct. Akce pomálu, chtělo by to minimálně další hodinku čistě jen Iron Manových zásahů v poušti proti ošklivým chlapcům z východu - světélkující hyperpohlazení nemá chybu. A Robert? Takhle má vypadat hlavní postava čehokoli - charismatická prdelka, ať už v obleku či bez. Chci ještě. (03.05.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)