Iron Man

Razantní nástup studia Marvel na velká filmová plátna! Iron Man není sice tak uvědomělý superhero jako Práškový Topinkář, ale ten zase při vší snaze nedokáže svými hrozinkovými projektily zničit opancéřovaný tank.. Právem opěvovaný R.Downey jr. nepotřebuje žádný přiléhavý kostým ani slitinové brnění aby čišel nakažlivým charismatem - stačí mu jen civilní podoba excentrického Tonyho Starka. Napraveného konstruktéra zbraní se srdcem, kvůli kterému by Rakušané týdny blokovali hraniční přechody. S vlasy odstěhovanými na tvář mu zdatně sekunduje J.Bridges a také robotické rameno s hasičskými sklony ze stylově zařízené laboratoře.. Přiznávám, že komiksové postavy Iron Man a Batman sklízí moje skromné sympatie. Disponují totiž superschopnostmi, aniž by byli ozářeni, kousnuti pavoučkem, či se jen prostě uměli dobře narodit do rodiny Marlona Branda.. Nic z toho přece není potřeba, když jste "filthy rich!“ (24.03.2009)

Asi tak jako Tony Stark musel pro své věznitele zkonstruovat zbraň, já jsem nucen sepsat tenhle komentář. Lze pochválit něco na filmu, kde dostává na frak nejen fyzika či tělesná fyziologie (koho to ostatně může v rámci žánru překvapit že), ale i logika v jednání (ano, každý záporák má samozřejmě na svém počítači všechny doklady o své konspirativní činnosti, a to tak dokonale schované, že je najde i sekretářka - nebuďme zlí, měla návod)? Asi nedá. A přidejme k tomu, že technicky řada scén připomíná spíš parodie (například honička s F-22 místy jakoby vypadla z prvních Žhavých výstřelů). A ještě jeden balík, a to, že film občas úrovní dialogů, oslavou Ameriky a životního stylu nebezpečně připomíná Majkla Báje. Tož tak. (18.09.2010)

Hodnotit Iron Mana je pro mě stejně rozpačité, jako hodnocení prvních dvou Spider-Manů, protože ač naši oblíbení superhrdinové mají styl a kouká se na ně poměrně dobře, tak pod jejich maskami se neskrývá nic trvanlivějšího, na film si za pár dní ani nevzpomenu a o touze zhlédnout jej znovu ani nemluvě. Od Iron Mana jsem v prvé řadě čekal více akce, Transformers byl sice hloupější film, ale aspoň se nebál rozdávat eye-candy efekty všeho druhu plnými hrstmi. Je paradoxní, že u akčního filmu jsou přípravy na akci (ala Kutil Tim/Tony Stark) mnohdy zábavnější, než akce samotná. A co se týče postav, psychologie, vykreslení dvojího života atd., tak přestože se Robert Downey velmi posnažil a dal filmu opravdový šmrnc (+ je to de facto jen jeho zásluha, že jsem původně chtěl dát 4*), tak Batman Begins, popř. TDK v tomto Iron Mana neskutečně drtí... Sézóně jde o slušnou podívanou, ale myslím, že koloběh času tento film neúprosně semele. 7/10 (20.10.2008)

Iron Man je komiksová podívaná, která sebevědomě kráčí k vysoké oblíbenosti a vlastně už i dokráčela k vysokým výdělkům, díky čemuž se chystají další dvě pokračování (jen houšť). Teď už jen ponechat režiséra, vykrášlit obsazení (přeci jen Jeff Bridges nebyl tím záporákem s velkým Zet), vylepšit akční scény a probůh, hlavně ponechat scény ze Starkovy factory garáže, dle mě se nejlepší okamžiky odehrávaly právě tady. Robert Downey si konečně našel tu svou životní roli (kterou paradoxně o pár chvil později zastínil v Tropické bouři) a já mu to jen přeji, přeci jen patří k nejlepším hercům své generace, což dokazuje i fakt, že spousta dialogů a bonmotů právě hlavního hrdiny byla čistá improvizace. Celkově je Iron Man asi druhá nejlepší komiksárna roku (samozřejmě po TDK) a vděčí tomu hlavně díky svému nadhledu, ironii a cynickému hlavnímu hrdinovi. Narážky na současné politické dění jsem jen přehlížel, neboť zábavnější byly narážky na ostatní dnešní komiksárny a klišé v nich. Byl jsem spokojen, ale ne úplně. Příště už snad Iron Man bude celistvější dílo. (19.02.2009)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)