Iron Man

V povzdálí sice lze sem tam zaslechnout dozvuk celorodinně vyhovující Zathury a infantilně imbecilního Vánočního skřítka, ten přerod v sebevědomého pana režiséra je přesto udivující. Iron Man má ve Favreauově (pochváleno budiž skloňování) režii všechny náležitosti letního blockbusteru a skvělé herce navíc. Downey Jr. srší šarmem i vtípky a přitom si za vydatné pomoci úžasně milé Gwyneth Paltrow předehřívá půdu pro roli Hugha Heffnera. Zákeřná lysina Jeffa Bridgese před jejich flirtováním trochu ztrácí na lesku, ale proč se zaobírat padouchem, jehož osud je stejně jasně daný. Ještě víc než u barevně spřízněného Hellboye je u Iron Mana sázeno na charisma hlavního hrdiny, který v pohodně nějaké to pokračování dvě utáhne. Nadstandardně vysokou úrovní oslňují speciální efekty. Stejně jako celý film, a na rozdíl od takového Speed Racera, nehledají nové horizonty, jenom dosahují dokonalosti v překračování těch starých. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Adrian, kiddo, tron, genetique, Vitason, Mertax, MegatroN, Macik (08.11.2008)

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)

Drobné spoilery. „Už ste ma pristihla aj pri horších veciach, Pepper.“ Som rád, že napriek priemernému scenáru plného klišé a predvídateľných momentov (proste klasický komiksový origin, akurát trochu chronologicky poprehadzovaný) má Iron Man chytľavé kúzlo, ktoré diváka núti obľúbiť si nielen Tonyho Starka (Robert Downey Jr. sa na rolu super-hrdinu natoľko NEHODÍ, až je v nej výborný), ale aj jeho univerzum (vrátane neschopného robota a bizarného komorníka, samozrejme nesmie chýbať láska). Tam, kde je dej priemerný (až slabý, koho prekvapí, že titulný zloduch sa vykľuje z tej postavy, z ktorej sa na konci vykľuje má u mňa kávu?) a kde sa učitelia fyziky chytajú za hlavu, tam situáciu zachraňuje dynamický kasting (hoc Terrence Howard bol v dvojke pre-obsadený Donom Cheadleom). Tempo občas stagnuje, humoru mohlo byť viac (a akcie tiež - a lepšej) a záľuba hercov v dialógoch má miestami za následok, že sa prekrikujú a divák stráca prehľad. Napriek tomu si červeno-žltého kure*níka zamilujete. Kuriózne na potitulkovej scéne nie je to, že sa v nej nečakane zjaví Nick Fury, ale to, že ho hrá Samuel L. Jackson. Fury, legendárny riaditeľ S.H.I.E.L.D.-u bol od svojho vzniku v 60. rokoch 20. storočia prezentovaný ako razantný beloch s páskou cez oko. Keď ale po r. 2000 došlo v Marvele k masívnemu reštartu známeho pod termínom Ultimates, stal sa z neho drsný Afroameričan otvorene inšpirovaný práve vizážou Samuela L. Jacksona. Tým, že filmovú rolu napokon získal práve tento herec, je potom parádnym, azda až geniálnym kastingovým ťahom a dojemným uzavretím kruhu. Kino Považan NMnV 2008 (01.06.2008)

Hračička Favreau a herecký génius Robert Downey Jr. stvořili comics, který asi nesedne těm, kteří očekávají od každého popcornově laděného filmu podle papírových sešitů jízdu á la X-Men 3, ale naprosto uspokojí ty, pro něž je božím dárkem jakýkoliv náznak béčkové poetiky (kování Mark I, prakticky celá část v Afghánistánu) a nekontrolovatelná nálož vtípků, z nichž nadšení pro právě odváděnou práci čiší na sto honů. Mezi Starkem a Pepper Potts to navíc setsakramentsky jiskří a kdybyste se mě v tuhle chvíli zeptali, jaké společnosti bych chtěl šéfovat, řekl bych bez přemýšlení Stark Industries. A to si piště, že bych nechtěl mít na dvěřích napsáno Obadiah Stane, ale Tony... (29.04.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)