Iron Man

Železňák není žádné směšné béčko, ale do kvalitního počinu mu ještě pěkných pár kilometrů schází. Scénář by v rámci žánru nebyl ještě tak zlý, ale ty dialogy, ty tedy vážně ne. Nečekám od přímočaré popcornové zábavy druhého Shakespeara, ale co je moc, to je moc. Mohla to zachránit nadsázka. Jenže na tu se tak nějak zapomnělo a těch pár rodinných vtípků to nevytrhne. O pořádné akci nemůže být ani řeč (a je smutné, že i tohle je několikrát lepší), o efekty přeci nejde (ale ujdou, když už jsem je zmínil) a tak to celé stojí pouze na "Rambo like" Downeym, který se více ohání svým charismatem než, že by nějak moc hrál (krom toho on stejně je sám sebou, když to vezmeme do důsledků). Ovšem to jeho charisma je natolik enormní, že utáhne celou stopáž. O tom, že by se Iron Man stal nadčasovou klasikou jako "jeho" Black Sabbathovská verze, či dokonce vlajkovou lodí žánru, si můžou tvůrci nechat leda tak sladce zdát, ale bez větší újmy se to vidět dá. Jednou. (04.05.2008)

Asi tak jako Tony Stark musel pro své věznitele zkonstruovat zbraň, já jsem nucen sepsat tenhle komentář. Lze pochválit něco na filmu, kde dostává na frak nejen fyzika či tělesná fyziologie (koho to ostatně může v rámci žánru překvapit že), ale i logika v jednání (ano, každý záporák má samozřejmě na svém počítači všechny doklady o své konspirativní činnosti, a to tak dokonale schované, že je najde i sekretářka - nebuďme zlí, měla návod)? Asi nedá. A přidejme k tomu, že technicky řada scén připomíná spíš parodie (například honička s F-22 místy jakoby vypadla z prvních Žhavých výstřelů). A ještě jeden balík, a to, že film občas úrovní dialogů, oslavou Ameriky a životního stylu nebezpečně připomíná Majkla Báje. Tož tak. (18.09.2010)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)

Scénář: Mark Fergus, Hawk Ostby, Art Marcum, Matt Holloway .. Jon Favreau snesl zlaté vejce, překopal nejednu scestnou prognózu tolika „filmových znalců“ (tímto zvláště zdravím dvorního experta pana Beguivina ;-)) a především pobavil. Iron Man se skutečně skvěle ro(dí)zjíždí, uprostřed lehce zvolní a ke konci ještě sklouzne do nejzajetějších žánrových klišé, ale utahuje si po celou dobu jak z nich, tak ze sebe sama, takže očička se přivírají a odpustí i tu slabší závěrečnou metalickou ruční bitku. Je totiž o dost lepší, když Iron Man otevře hubu, než když sevře pěsti. Obojí sice jiskří, jenže dialogy - oproti dobře vyvedené, přesto nijak ohromující akci - mnohem výrazněji. Robert Downey Jr. jako cynický zbrojní génius-sukničkář je bezesporu excelentní volbou a totéž bych si dovolil říct i o obsazení Gwyneth Paltrow. Celkově jsem někde mezi tou čtverkou (scénář a podařené naroubování na problémy 21 století) a trojkou (je tam pořád dost stupidity). K již vyřčenému zvolání „žádám víc“ bych se vlastně také mohl připojit, ale vzhledem k výdělkům si v hodnocení trochu nadsadím - s tím, že se všeho žádaného nejspíš v druhém díle dočkám(e) . Určitě za něj zase rád zaplatím. 75%. (05.05.2008)

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)