Iron Man

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)

"My letci máme ocelové ptáky..." Tenhle nr. 1 hit hitparád Československého rozhlasu z první poloviny padesátých let mi vytanul na mysli, když jsem zřel, jak zručný mistr kovářský je z miliardářského floutka jménem Stark (asi nějaký příbuzný rodu Starků z Hry o trůny). A nejen kovářský - elektrikář, programátor, svářeč, instalatér a údržbář, no a v konečné fázi i právě ten zmíněný letec s ocelovým... no, možná i ptákem, ale hlavně krunýřem. Robert Diwney se v této roli celkem našel, od dob Chaplina či Času smyslnosti zajímavě dozrál v akčního hrdinu (co na tom, že ty akční sekvence za něj nahrál počítač) a i kdy má tenhle film nějaké mouchy, svých fandů si evidentně našel docela dost. Jako odreagování to poslouží stejně dobře, jako lahvinka portského (plná, samozřejmě). ;-) (05.06.2015)

Železňák není žádné směšné béčko, ale do kvalitního počinu mu ještě pěkných pár kilometrů schází. Scénář by v rámci žánru nebyl ještě tak zlý, ale ty dialogy, ty tedy vážně ne. Nečekám od přímočaré popcornové zábavy druhého Shakespeara, ale co je moc, to je moc. Mohla to zachránit nadsázka. Jenže na tu se tak nějak zapomnělo a těch pár rodinných vtípků to nevytrhne. O pořádné akci nemůže být ani řeč (a je smutné, že i tohle je několikrát lepší), o efekty přeci nejde (ale ujdou, když už jsem je zmínil) a tak to celé stojí pouze na "Rambo like" Downeym, který se více ohání svým charismatem než, že by nějak moc hrál (krom toho on stejně je sám sebou, když to vezmeme do důsledků). Ovšem to jeho charisma je natolik enormní, že utáhne celou stopáž. O tom, že by se Iron Man stal nadčasovou klasikou jako "jeho" Black Sabbathovská verze, či dokonce vlajkovou lodí žánru, si můžou tvůrci nechat leda tak sladce zdát, ale bez větší újmy se to vidět dá. Jednou. (04.05.2008)

Je zřejmé, že většina místních hvězdiček vyplývá z Downeyho neoddiskutovatelného charismatu. Bez něj by totiž Iron Man nebyl ničím. Vtípky nejsou tak fantastické, aby z nich šlo postavit ironickou šarádu, která nadchne přes celé dvě hodiny, akce se trousí po špetkách, přičemž tyhle špetky někdo usypával z prášku na spaní (hlavně finále je smutně suché a bez náboje), a v dramatické rovině se jede podle klasických comicsových šablon. Nic z toho by ale nevadilo, kdyby Iron Man naplno využil své stylové a koncepční jinakosti, kterou tak proklamuje už od prvních minut. Bohužel, Iron Man se tváří dospěle, jeho hrdina přitom absolvuje stejná morální prozření jako okostýmovaní puberťáci. Tváří se neokoukaně, ke konfliktu hrdiny se záporákem přitom kráčí po stejně omletých a wtfózních cestičkách jako Spider-Man nebo Daredevil (ať žijí pohovory s padouchy). A tváří se jako popcornová pecka, která směřuje k velkému finále, ta trocha akce je přitom až úmorně statická. Když člověk okrájí Downeyho povídačky (k vtipnosti sakumprásk mají hodně daleko), nezůstane víc než prázdná comicsová šablona v podání odrostlejších a elegantnějších herců. Žádám víc. I když to jako fajn rozjezd léta obstojí. (29.04.2008)

Ano, Tony Stark je arogantní, rozmazlený a poživačný ochlasta a děvkař... a proč to všichni říkají, jako by na tom bylo něco špatného? Podstatné je, že má srdce na pravém místě, tedy s menší dopomocí, a s pomocnou rukou na konci vlastního ramene je už maličkost změnit se z neřízené střely ve střelu s dalekým dosahem. Kterážto střela vítězí na body dokonce i s Miss Unylost Paltrow, která z toho šoku dokonce začne předvádět cosi jako city. Jen kdyby akční scény měly šťávu těch pracovně-tokavých, ale dám na maminčinu radu, že člověk nemůže chtít všechno. Ale třeba už změnila názor - koneckonců, svoje původní doporučení, že nemám potlačovat své emoce, taky po čtvrtém rozflákaném talíři a druhém spolužákovi odvezeném na chirurgii odvolala. (10.02.2012)