Iron Man

Přesně tohle komiksové podívané potřebovaly - samolibý (anti)hrdina, playboy a kovaný cynik Tony Stark ve špičkovém podání Downeyho juniora pořádně rozvířil stojaté vody přehnaně korektních spektáklů a vesele pošlapal zažité představy o americkém hrdinovi bez bázně a hany. Iron Man prostě kráčí vlastní cestou, nebojí se ukázat současné problémy, má styl a místo strhující akce triumfuje humorem i nadhledem. Několika klišé se samozřejmě nevyvaroval (což mu nelze zazlívat) a v samotném závěru lehce ztratil tempo, já jsem však ze sálu odcházel navýsost spokojen... 80% (07.05.2008)

Slušný akčňák o železnom mužovi, kde nemusíte dávať pozor na dej, pretože ho vám naservírujú postupne a pomali - môžete si teda behom filmu dať sviečkovú a flašu portského vína, a stejne vám nič neutečie. Možno by ste čakali viac od poslednej ,,veľkej bitky, (ktorý sa mimochodom na centimetre podobá Incredible Hulkovi - jeden veľký a jeden menší grázl) ale takto bol film aspoň vyvážený aj metrážne. Nevyužitý potenciál dúfam posilní železného muža 2... Update 27.5.2012: Teraz, keď je už na svete o pól tucet Marveloviek viac, je prvý Iron Man ešte záživnejší. Postupne si dám všetky na druhé zhliadnutie, zatial však vedie neporaziteľne Thor. Len o štipku za ním Avengers. (14.11.2008)

Podavajuc si ruku s nazvom, je z filmoveho Iron Mana industrialny nadych citit takmer v kazodm zabere. Vybornou volbou bolo aj obsadenie R. Downey Jr., ktory v interakcii tak s oraganickymi ako i anorganickymi spolupracovnikmi dodava postave podvratneho (anti)hrdinu potrebny humor a stylovost. Ovsem zvysok (vratane okateho striafania sa na sucasnu politicku klimu) je uz sedym priemerom. Hudba sa snazi permanente pumpovat grady, ovsem obraz strihovo voci audio zlozke trpi dychavicnou disharmoniou, navyse s nulovym kontom eye-candy zaberov (a to mal reziser za kamerou eso v podobe Aronofskeho vizualneho virtuoza - Matthew Libatique). Chapem, ze Iron Man ma byt akousi drzou a drsnou antitezou ku komiksovym hrdinom s rozdrasanou dusou (Downeyho Tony Stark tento fakt v zavere ironicky podtrhne a zaroven zhodi), ovsem osobne mi ta nablyskanost a snaha o efeknost (bez efektivnosti) drhla. PS: AK chcete vidiet naviazanie Iron Mana na dalsie komiksove univerzum od Marvela, pockajte si na sekvenciu po zaverecnych titulkoch. (29.04.2008)

Je zřejmé, že většina místních hvězdiček vyplývá z Downeyho neoddiskutovatelného charismatu. Bez něj by totiž Iron Man nebyl ničím. Vtípky nejsou tak fantastické, aby z nich šlo postavit ironickou šarádu, která nadchne přes celé dvě hodiny, akce se trousí po špetkách, přičemž tyhle špetky někdo usypával z prášku na spaní (hlavně finále je smutně suché a bez náboje), a v dramatické rovině se jede podle klasických comicsových šablon. Nic z toho by ale nevadilo, kdyby Iron Man naplno využil své stylové a koncepční jinakosti, kterou tak proklamuje už od prvních minut. Bohužel, Iron Man se tváří dospěle, jeho hrdina přitom absolvuje stejná morální prozření jako okostýmovaní puberťáci. Tváří se neokoukaně, ke konfliktu hrdiny se záporákem přitom kráčí po stejně omletých a wtfózních cestičkách jako Spider-Man nebo Daredevil (ať žijí pohovory s padouchy). A tváří se jako popcornová pecka, která směřuje k velkému finále, ta trocha akce je přitom až úmorně statická. Když člověk okrájí Downeyho povídačky (k vtipnosti sakumprásk mají hodně daleko), nezůstane víc než prázdná comicsová šablona v podání odrostlejších a elegantnějších herců. Žádám víc. I když to jako fajn rozjezd léta obstojí. (29.04.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)