Niet návratu

Největším úspěchem filmu je, že to není ani variace na fašoidní Přání smrti, ani moralita, troufající si posuzovat správnost hrdinčina jednání. Jodie Foster podává další ze svých geniálních hereckých výkonů, když ani na chvíli nesklouzává k nabízející se exhibici trpící mstitelky (minimálně nominace na Oskara zaručena). Mé druhé já je taky film o detailech - kdo si jich všimne, nemůže jej posuzovat za průměrný thriller. (21.10.2007)

Po dloůůůhé době pořádnej thriller... Událost, která se přihodila hlavní postavě, se může v dnešním světě stát komukoli z nás a myslím, že si to pořád dost lidí neuvědomuje. Dokáže člověk hnaný pomstou udělat věci, kterých by dříve nebyl schopen ? Na tu otázku Vám Jodie Foster odpoví v tomto napínavém příběhu.... 80 %. (23.04.2009)

Scénář: Roderick Taylor, Bruce A. Taylor, Cynthia Mort .. Příšerně vykonstruovaný film. Co bylo na Jodie Foster tak bezvadného nechám na jiných, ale po přečtení několika příspěvků mi přijde, že o více než jen úctu v hereččiny schopnosti se film nejspíše nemá o co opřít. Vlastně taky nemá! Scénář je nejen prostinký, ale hlavně plný neuvěřitelných umělých náhodiček, režie této stavbě nijak nepomáhá a Jodie si mne k tělu nepřitáhla a to nejen svým, tentokrát dosti nepříjemným, vzhledem. Drobné jímavé detaily v příběhu, který, co si budeme povídat, je v jádru silný či poctivé scény s pistolí však na vyšší metu nestačí a na Brave One se bude po pár letech stěží vzpomínat, jako na typově spřízněné filmy. 40%. (26.12.2007)

Půdorys, na kterém se příběh odehrává, je zkušeným cinefilům důvěrně známý ze staršího thrilleru Přání smrti s Charlesem Bronsonem coby nekompromisním mstitelem v hlavní roli, který čistí ulice velkoměsta a šetří daňovým poplatníkům peníze za soudní a vězeňský systém. Jodie Foster je o poznání tvárnější charakterní herečka s podstatně větším hereckým rejstříkem než Bronson. Mé druhé já má navíc poněkud komplikovanější scénář než někdejší předloha, která se záhy stala únavnou monotónní sérií pouličních poprav. Na druhou stranu problematický morální rozměr snímku, kdy hlavní postava ve jménu vlastní bolesti, strachu a pochybného práva na satisfakci v sobě koncentruje pravomoci žalobce, soudce i popravčího, tady nemizí a je jen škoda, že scénárista a režisér nenašli odvahu svou hrdinku dovést až k trpkému konci. Celkový dojem: 60 %. (05.02.2014)

Tak tohle jsem dokoukal, jen abych se ujistil, že to skončí tak, jak jsem si myslel. Takový hloupý a předvídatelný blábol s Jodie jsem už dlouho neviděl. A od odpadu to zachránila jen ona a relativně civilní kamera a způsob vyprávění. Jenže scénář opět posílá příběh do kytek a nemyslím tím jen logické kopance, ale i celkovou hloupost. Kolikrát se člověk dostane do nějaké obdobné nebezpečné situace, jako ona? Jednou, maximálně dvakrát? Pochybuju, že by je potkávala na každým kroku a to ještě úplnou náhodou. Ani jednání detektiva Mercera není moc reálný, k závěrům dochází spíše skokově bez nějakého důvodu a má až neuvěřitelně "dobrý" šestý smysl a policejní čuch, který mu říká, které verze spáchání zločinu se má držet. Ve výsledku se to tak stává jen nenápaditou slátaninou, kterou umocní jen finální nedůvěryhodná "katarze" hlavní hrdinky a trapné sympatizování od zákonem impotentního policejního detektiva, který chce, ale nemůže. (01.03.2012)