Niet návratu

Největším úspěchem filmu je, že to není ani variace na fašoidní Přání smrti, ani moralita, troufající si posuzovat správnost hrdinčina jednání. Jodie Foster podává další ze svých geniálních hereckých výkonů, když ani na chvíli nesklouzává k nabízející se exhibici trpící mstitelky (minimálně nominace na Oskara zaručena). Mé druhé já je taky film o detailech - kdo si jich všimne, nemůže jej posuzovat za průměrný thriller. (21.10.2007)

Po agentce Starlingové se Jodie tak trochu plácala ve vodě, ale touto rolí se, alespoň pro mě, vrátila zpátky na nebe. Výborný výkon dělá z trochu prvoplánového scénáře skvělý zážitek i přesto, že se cyklicky objevují slaboty a srdcolamy - v reálu by černý policista (v USA dělají fízly snad už jen negři:-)) byl komisně prudný a debilně oficiální, i když možná pod vlivem přízně bílé dámičky by poroztál:-) Ale ruku na srdce, komu z nás se stalo tohle a kdo z nás v téhle situaci by měl sílu udělat to, co ona? Takže pro mě dobrý, film mě bavil, cítil jsem uspokojení z každého výstřelu a výslednou satisfakci už trapné sebeobětování uvědomělého negra nemohlo zkazit. A na závěr, tady je krásně vidět, co jsou zač ty kreatury, nosící řetězy na krku, které poslouchají hiphop nebo rap, debilně kroutící rukama, s čepicí nakřivo, prostě barevný šmejd. Tak si říkaj sami, pozor! (18.05.2008)

Nikdy neberte ženě toho, koho miluje…. PŘÍBĚH:***to, že filmový hrdinové umí vzít spravedlnost do svých rukou je věc známá. S. Seagal či J-C.Van Damme to dělají tak a J.Foster zase jinak. Zde totiž nejde o akci, ale jakousi psychologickou sondu do nešťastné duše. Tvůrci se snaží dostat do Vás ,,TEN“ pocit neštěstí, viny a touhy po pomstě. Mělo to jen průměrný účinek. Tohle není ta J.Foster na kterou jsem zvyklý a stejně ,,neosobně“ vnímám i T.Howarda, jehož role je ovšem zajímavá./ HUMOR:není k němu důvod./ AKCE: **několik vražd, trochu střílení. Musí to stačit./ NAPĚTÍ:***tak drsný přepadení jsem nečekal. Poté by jste se měli ztotožnit s hrdinkou a vnímat její úzkost a strach z okolního světa. Celkem to funguje. Přichází první ,,akce“. Dobrý. Jenom dobrý. Napětí má být spíše psychologické, bohužel jeho síla ve mně neprobudila patřičné emoce./ Přesto si myslím, že film stojí za zhlédnutí. Hlavně po technické stránce se mu nedá mnoho vytknout. (10.05.2008)

Trochu mě mrzí, že nastavené tempo a kamerové lahůdky se zhruba v polovině filmu vytratí a vrátí se až v závěrečném kataklyzmatu, který ač končí originálně by opravdu mohl být natočen mnohem lépe. Ale tento nedostatek vynahrazuje herecký koncert Jodie Foster, mysteriózní hudba Daria Marianelliho a vymazlená kamera (předevím ony dlouhé záběry "na šikmé ploše"). To vše je spojené do kompaktního celku s netradiční atmosférou a povedeným scénářem, což zachraňuje kdejaké to škobrtnutí...:) (08.01.2008)

Pro mě je tenhle film hodnotitelský oříšek. Na jednu stranu mě docela bavil, užíval jsem si Jodie a její výkon (znovu potvrdila, jak moc výbornou herečkou je). Ovšem těch „ale“, kterých během filmu narostlo jako hub po dešti. Jistě, kdo nezažil, těžko může usuzovat, nad čím asi tak tento násilnou tragédií postižený člověk přemýšlí…přesto, není na nákup zbraně jedna neúspěšná návštěva policie+otravný záznamník detektivů málo? A pak hned na to další totálně vyhrocené události jako „obchod“, „podzemka“…„auto.“ Snad každý divák se musí nad takovými náhodami minimálně pozastavit (v opačném případě je zcela odmítnout). A pak je tu detektiv, jakkoliv sympatický, tak totálně nevyrovnaný (ne co do herectví jeho představitele, ale postavy jako takové); na některé věci přichází (spojuje si je) až obdivuhodně rychle, jiné zas slepě přehlíží…znovu to zrovna moc důvěryhodnosti nevyvolává, a to nemluvím o maximálně diskutabilním závěru (kterému se však nedá odepřít slušná porce napětí). Výsledné hodnocení je na pomezí ¾*, ale za ten odporný kalkul (v podobě psa) na konci se přece jenom já osobně přikloním k nižší variantě (tu vyšší bych však také chápal). „Co děláte, když nemůžete spát?“ – „Nic.“ – „Není to těžký? Nedělat nic?“ – „Ne, dá se na to zvyknout.“ (28.08.2014)