Niet návratu

Režisér Neil Jordan se šťastně vyhnul pouhému zfilmování bezduchého příběhu, které by bez Jodie Foster nebylo ničím jiným, nežli béčkovým filmem. Pokus o psychologické a adekvátní drama ve stylu pomsty se mu s úspěchem podařil díky tomu, že těží ze zkušenosti perfektní herečky. Vytvořil tak jakýsi napínavý příběh i přes nesourodé části děje, který mě zaujal. Moc se mě líbila i vynalézavá kamera v záběrech na detail tváře Jodie Foster. (26.12.2007)

Po dloůůůhé době pořádnej thriller... Událost, která se přihodila hlavní postavě, se může v dnešním světě stát komukoli z nás a myslím, že si to pořád dost lidí neuvědomuje. Dokáže člověk hnaný pomstou udělat věci, kterých by dříve nebyl schopen ? Na tu otázku Vám Jodie Foster odpoví v tomto napínavém příběhu.... 80 %. (23.04.2009)

Tak tohle jsem dokoukal, jen abych se ujistil, že to skončí tak, jak jsem si myslel. Takový hloupý a předvídatelný blábol s Jodie jsem už dlouho neviděl. A od odpadu to zachránila jen ona a relativně civilní kamera a způsob vyprávění. Jenže scénář opět posílá příběh do kytek a nemyslím tím jen logické kopance, ale i celkovou hloupost. Kolikrát se člověk dostane do nějaké obdobné nebezpečné situace, jako ona? Jednou, maximálně dvakrát? Pochybuju, že by je potkávala na každým kroku a to ještě úplnou náhodou. Ani jednání detektiva Mercera není moc reálný, k závěrům dochází spíše skokově bez nějakého důvodu a má až neuvěřitelně "dobrý" šestý smysl a policejní čuch, který mu říká, které verze spáchání zločinu se má držet. Ve výsledku se to tak stává jen nenápaditou slátaninou, kterou umocní jen finální nedůvěryhodná "katarze" hlavní hrdinky a trapné sympatizování od zákonem impotentního policejního detektiva, který chce, ale nemůže. (01.03.2012)

Pár měsíců po premiéře, hodnocení pomálu, pětek poskrovnu a oslavná řeč veškerá jedna, ale co to znamená? Že kolik lidí, tolik chutí a přesto, že zmermomocňovat nikoho nehodlám, musím se vypsat z toho, že The Brave One je skvělý film bez ohledu na fakt, že Jordana mám v srdci a Jodie obdivuju. Spolu zařídili, abych Erice a jejímu chování po tom, co byl její spokojený vesmír rozmetán na prach, rozuměla a aby se mě dotkla její ztráta, šílený strach a pak potřeba zadostiučinění. Jak by taky ne, když Jodie otiskla do své tváře i nejmenší odstín emoční škály. To si pak může dát i scénář pohov, i ty vyčítané náhody se přece přiházívají hlavně tehdy, když o to nejmíň stojíte, a že je konec ... nevěrohodný? A víte, že mi to ale vůbec nepokazilo zážitek? (08.02.2008)

Zo začiatku prílišné náhody pri prvých dvoch vraždách - žiadny ľudia na okolo, ani v blízkosti obchodu, ani v celom vlaku, ani jedného človiečika v metre mi prišlo nepravdepodobné, no postupne ma film zaujal a napríklad rozhovor s policajtom po tom čo tušil že je to ona mi pripomenul rozhovor DeNira s Pacinom z Neľútostného súboja a záverečná katarzia Fosterovej herectva nad posledným gangstrom bola dokonalá, no ten zvrat potom celkový vynikajúci dojem pokazil. (13.12.2007)