Niet návratu

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Největším úspěchem filmu je, že to není ani variace na fašoidní Přání smrti, ani moralita, troufající si posuzovat správnost hrdinčina jednání. Jodie Foster podává další ze svých geniálních hereckých výkonů, když ani na chvíli nesklouzává k nabízející se exhibici trpící mstitelky (minimálně nominace na Oskara zaručena). Mé druhé já je taky film o detailech - kdo si jich všimne, nemůže jej posuzovat za průměrný thriller. (21.10.2007)

Mam z toho trochu rozporuplny dojmy. Na jednu stranu snad uz tisici variace na tema pomsty - ublizili ste mi, tak tady mate do drzky. Navic ten prerod z vystraseny zensky, ktera se boji vylezt na ulici, v "mstitele", je takovej dost divnej a sfouklej behem chvilky, navic jakmile zacne vicemene nahodne zabijet, jak kdyby se na dobrou hodinu zapomnelo, ze tady je nejakej umlacenej pritel, probiha vysetrovani a podobne. No a pak tu je otravna postava pana slusnackyho, spravnackyho a vsechno chapajiciho detektiva s homousskym hlaskem Howarda, kterej me teda docela sral a otravoval (i ten hlas, ale hlavne cela ta postava). Jenze zase na druhou stranu, ackoliv Jodie vypada jako znacne jeta uklizecka, opet podava dokonalej vykon a bez ni by film byl polovicni, takze ji vsechno verite a musite ji fandit. No a Jordan to jakozto zkusenej reziser natocil docela realisticky a zaroven napinave, takze ve vysledku slusnej thriller. (01.01.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $36,793,804║Tržby Celosvetovo $69,787,663▐ Tržby za predaj DVD v USA $17,769,868 //počet predaných kusov 953,929║ Na koniec sa z toho vykľula neskutočne trápna báchorka, ktorá ma záverom úplne odrovnala z nechceným pousmiatím nad jej hlúposťou prevedenia, celé to je bez skutočného dramatického nádychu, likvidátorka zloduchov v podaní Jodie Foster je každým ďalším výstrelom len viac a viac približujúcou sa ženskou obdobou Chucka Norrisa, takže pre mňa to nakoniec vyznelo ako nechcene hlúpe príbehové béčko, proste film točený ako bez scenára, jedine čo fakt zaujalo bola šikovná kamera, ináč strata času a hodnotenie tých 75% k 31.10.2010 len ťažko pochopím. /25%/ (16.12.2008)

Pár měsíců po premiéře, hodnocení pomálu, pětek poskrovnu a oslavná řeč veškerá jedna, ale co to znamená? Že kolik lidí, tolik chutí a přesto, že zmermomocňovat nikoho nehodlám, musím se vypsat z toho, že The Brave One je skvělý film bez ohledu na fakt, že Jordana mám v srdci a Jodie obdivuju. Spolu zařídili, abych Erice a jejímu chování po tom, co byl její spokojený vesmír rozmetán na prach, rozuměla a aby se mě dotkla její ztráta, šílený strach a pak potřeba zadostiučinění. Jak by taky ne, když Jodie otiskla do své tváře i nejmenší odstín emoční škály. To si pak může dát i scénář pohov, i ty vyčítané náhody se přece přiházívají hlavně tehdy, když o to nejmíň stojíte, a že je konec ... nevěrohodný? A víte, že mi to ale vůbec nepokazilo zážitek? (08.02.2008)