10 000 pred Kristom

Chtěl jsem si tento biják stylově schovat k svému deset tisícímu komentáři, ale myslím, že i k pouhému pětistému se hodí. Tento film, který prezentuje rastafariány, jako drsné týpky, kteří čelí nějakým Egypťanů, jenž s pomocí mamutů staví pyramidy, nemá v podstatě ve svém žánru obdoby. Proto si zaslouží nějakou tu hvězdu za novátorství, nicméně, historicky výpovědní hodnota zde blatantně selhává a středně vzdělaného diváka musí notně iritovat. V podstatě to je tak, že se tvůrci sešli a řekli si, že zkusí dát dohromady všechny vývojové etapy v dějinách lidstva a sloučí do jednoho krátkého období a že i padnou hranice mezi zeměpisnými vzdálenosti. Tomu už skutečně chybí, aby tam přijel na parní lokomotivě sněhem pokrytý římský centurion ozbrojený mušketou a kordem. Nakonec je štěstí, že se třeba tito tvůrci s Emmerichem v čele nepustili do líčení procesů v padesátých letech v Československu. To si už ani nedovedu představit, co by do toho zakomponovali. Mimozemšťany? Elfy? Agenty ze západu? Proč ne, že? (09.03.2012)

No zas tak spatny, jak by se podle hodnoceni mohlo zdat, to neni, ale tentokrat to Emmerich skutecne moc nezvlad. Kdyz pominu spoustu nelogicnosti (oholeny fousy, perfektni rec atd.) a splacanej predvidatelnej pribeh, kterej chvily pripomina Apocalypto, chvily Barbara Conana a je tam nahazeny bez jakykoliv logiky to, co Emmerich zrovna pro tu kterou scenu potreboval a prislo mu cool, nevyraznyho hlavniho hrdinu a naprosto zbytecne super happyend, nemuzu pominout, ze film nedokaze strhnout. Co na tom, ze triky a hudba jsou hodne dobry, kdyz na naky poradny bitvy moc nedojde a ani zaverecna bitva neni kdovijak bombasticka, jen se sleduje bezici hromada lidi a najednou je konec, vetsinu casu se jen mluvi a pribeh proste plyne a kdyz uz to vypada, ze se konecne rozjede, tak za chvily zase zatuhne. Aspon, ze to ma rozumnou delku 95 minut, takze to nestihne vylozene otravit. (03.05.2008)

„Od věčného dítěte pro své fanoušky, s láskou Roland.“ Mezi Emmerichovy příznivce se já určitě nepočítám, ale tohle obrázkové leporelo mu vyčítat nebudu. Jediný problém totiž vidím pouze v názvu, který by měl aspoň zdánlivě upomínat na historické reálie. Ale o historii tady absolutně vůbec nejde a Emmerich to ví. Celé je to průhledné a předvídatelné jako…..jako POHÁDKA, nic víc tahle emmerichovština není. Pseudohistorické reálie tu slouží jako prostředek, nikoliv jako cíl a kdyby se v závěrečných titulcích objevilo u scenáře jméno bratři Grimmové, skoro bych se ani nedivil :o) Berte to jako sterilní, neškodný večerníček na uspávanou, s pobíhajícími odredovanými rastamany a supermodelkami v kožešinách, s moc hezkými obrázky, které vyniknou na velkém plátně a nemůžete být zhnuseni :o) (21.05.2008)

Guláš! I když vlastně né. V guláši jsou samé dobroty, tady to byl takový maglajs, kde tvůrci smíchali prostě vše, co jim přišlo pod pero. Vyspělé Egypťany, pralidi, šavlozubé tygry nebo mamuty, jenž pomáhali stavět pyramidy. Rovněž jsem nevycházela z údivu, že dredovci dokázali v tuhé zimě přejít velehory zasypané sněhem. Pak se jako mávnutím kouzelné hůlky pana Pottera, dostali do deštného pralesa, plného pětimetrových, bojových slepic odkud byl už jen co by kamenem do savany. Tam se k trestné výpravě připojili všichni křováci a zbytek přes Saharu došli pěšky. Jako i žánr fantasy má snad své hranice a takové nesmyslnosti, splácané dohromady by nedokázalo zachránit ani ... ani nic. Nicméně jsem byla zvědavá jestli Ten, co mluví se šavlozubým dokáže zachránit nejen svou vyvolenou, ale i všechen lid a nakonec ho vyvést z otroctví. Uff ... Divím se, že do toho ještě nepřimíchali zrod Olympijských her, jelikož ten hod oštěpem směrem k Všemocnému, byl excelentní! Kam se hrabe Železný ... (15.02.2015)

Paradoxní je, že největší devizou filmu je modelka, která se svým vzezřením do filmu vůbec nehodí, ale oku lahodí stokrát víc než všechny digitální blbiny, na kterých Emmerich staví svou onanistickou šou o prvním hrdinovi, pěti proroctvích, zmutovaných šplhajících krůtách, vděčných šavlozubých tygrech, klusajících mamutech (snažil jsem se ty jména zapamatovat, ale nešlo to) a zafačovaném imperátorovi, jehož pokrevní goauldský bratr nepochybně otravoval před pár lety ve Star Gate. Místy silně gay, místy úsměvné, ale ve výsledku spíš neškodné než nějak výjimečně urážlivé. Chybí mi hlášky (kdyby alespoň ti křováci občas zahlásili), postrádám základní logiku (dostat se do vězení a ven je tak jednoduché, až jsem myslel, že je to nějaká sofistikovaná parodie, toužím zabít Omara Sharifa za jeho nesnesitelně znuděný voiceover a se slzou na rohovce vzpomínám na Den nezávislosti. (15.03.2008)