Michael Clayton

Michael Clayton - další film, který jako by k nám přicestoval časem z dob minulých. Dovedu si totiž docela dobře představit, že by jej někdy během sedmdesátých let natočil Sidney Pollack (mimochodem skvělý nápad, obsadit ho sem) nebo jeho jmenovec Lumet, a to nejlépe s Robertem Redfordem či Genem Hackmanem v hlavní roli. Ale zpátky do přítomnosti. Máme tu sice prostý, několikrát viděný, čtený i slyšený příběh, který je ovšem skvěle napsaný, disponuje výbornými dialogy a tak nejednoznačnými postavami, že je radost se na něj dívat. Režie Tonyho Gilroye patří k těm pomalejším (on taky Michael Clayton není žádná akčňárna, díky bohu za to), ale přichází se spoustou nápadů a řada scén (koně, Arthurův byt, jízda taxíkem) je nezapomenutelná. K tomu decentně, ale atmosféricky hraje James Newton Howard... Čtyři a půl. (10.12.2011)

Velmi pečlivě budované drama se třemi osobnostmi v saku, jejichž duše jsou prožrané špínou a mastnotou dnešního světa. Mr. Proper už nepomůže. George Clooney, Tom Wilkinson a Tilda Swinton už dávno propadli peklu a vás bude mrazit, až je budete pozorovat. Tony Gilroy své scenáristické kořeny nezapře. V pomale rozjetém příběhu si hraje s časovými rovinami i jemnými nuancemi, aby vás v závěru umlátil argumenty. Nečekejte právnické drama s postavami, co si to rozdávají v soudní síni. Tohle je odvrácená strana moderního světa, do které by se Perry Mason neodvážil ani s pancéřovou pěstí. Chytne vás pod krkem a pomalu vás dusí. Ne každý to vydrží, ne každému to bude po chuti, ale je to zážitek, který ve vás bude ještě pár dnů zrát. A vážně to není jen kvůli hereckým velikánům, kteří se ždímou ve jménu scénáře, který se vám nebojí naznačit, že je chytřejší a lepší než vy. Na první pohled jednoduché a nenápadné, na ten druhý zatraceně promyšlené, žadonící o druhé zhlédnutí. (70%) (04.01.2008)

Když se dnes řekne "brilantní lékařský thriller", navíc s výraznou příchutí dramatu, měl by se všem zákonitě vybavit George Clooney pod režijním dohledem Tonyho Gilroye. Právě ten si později střihnul zatím poslední (ne)Bourneovo dobrodružství, ve svém omračujícím debutu z roku 2007 ale světu poprvé dokázal, že si své místečko v Hollywoodu více než zaslouží. Je to šokující, je to drsné, syrové a bez příkras (záměrně nepíši pravdivé), a zanechá to ve vás nepříjemný pocit, po nemž si v už nemoci nebudete chtít vzít ani paralen. Dejte tomuhle právníkovi, bojujícímu za lepší farmacii, šanci i vy! (08.01.2014)

Tenhle film trpí naprostou nesrozumitelností až do samého konce, kdy autoři v poslední minutě předvedou, jak jsou fikaní, že před divákem veškerou logiku příběhu dokázali tak dlouho utajit . Problém je dostat přes ty téměř dvě hodiny pobíhajících postav, kdy není šance dobrat se toho, proč pobíhají pravě tak, jak je autoři nutí. Silnější povahy, které dokážou od film odejít v polovině, se vysvětlujícího konce ani nemusejí dočkat. (10.04.2009)

// Začalo to trochu divoce a mdle zároveň, ale jak se postupem času začala klůbka lží, přetvářek a všelijaké další špíny rozmotávat, nabralo to na otáčkách a v momentě, kdy se dějové linie protly jakoby se film nachvíly proměnil v překrásnou blondýnku, která právě doslova zažila orgasmus. Já vím, zní to divně ale když se nad tím zamyslíte... ne, nezačne to dávat smysl. Naštěstí scénář Tonyho Gilroye smysl dává, proto si radši padejte pustit ten film. Michael Clayton - 75% (02.12.2011)