Lantana

Lantana... pomaloučku, polehoučku byť gradující odvyprávěné psychologické drama několika jedinců, kteří mají k sobě blíž než si myleli nebo chtěli... Každý má svou XIII. komnatu a každý má na něčem či na někom svůj díl pocit viny... Skvělé herecké výkony, podmanivá a citlivá hudba... Kladem Lantany je i do jisté míry scénáristická svěžest... Jo, mně se to líbilo (09.05.2005)

Typologicky by som Lantanu najradšej prirovnal a zaradil k ďalším podobným snímkom tohto razenia: Ľadová búrka, Už tu nežijeme a trebárs aj The Last kiss. Výborná tematika životnej filozofie a problémov spojených s normálnym prežívaním ľudského jedinca. Láska, nevera, rodina, starosti, strata dôvery atď. Na toto sa ja veľmi rád pozerám a dokážem sa aj dosť dobre s podobnými látkami stotožniť. V tomto prípade ma zaujal aj bočný krimi motív, ktorý nepopierateľne dopomohol k ešte silnejšiemu výslednému zážitku. Samotnú položku by som však najradšej venoval bravúrnemu výkonu Anthonyho LaPagliu, ktorý ma svojím hereckým výkonom nesmierne bavil. 90% a len tesne pod hranicou plného hodnotenia. (09.06.2008)

Ledové, přesto živé a opravdové. Přizvednutá poklička hrnce s dávno studeným obědem, který byl rutinně připravovaný a s nechutí pojídaný, přesto neodmítaný a nakonec doceněný. Lantana chladně vypráví o věcech, které obvykle drásají emoce i psychiku nejvíce... každá slza pak působí jako drobné vykoupení, ne-li dar shůry. (03.01.2010)

LANTANA je pro mě film o "odvrácené straně Měsíce". Potemnělý film, který důrazem na absenci důvěry a lásky, poukazuje právě na jejich nezbytnost a potřebnost v našich životech. Vynikající příběh, který tepe pomalu, pozvolna, ale s každou minutou o to více a více tíživěji. Přiznám to a přiznávám to rád: mám rád filmy s propletenými životními příběhy. Tento je přímo (v tom nejlepším smyslu slova) zašmodrchancem jako keř lantany samotný. Nezjevné vazby, které se ve finále ukáží jako vazby blízké a pevné, mnohdy až nepříjemně semknuté. Dále: miluji filmy s realistickým vyzněním, které počítají s prvkem zběsilé a nepříjemně nevypočítatelné náhody. Vždy mi ve filmu vadily a vadí záběry kovboje/agenta, který vyskakuje z 1. patra a dopadá přesně na toho svého koně/do sedadla toho svého Ferrari. Život mě prostě naučil, že a) buď je kůň o 3 metry dále nebo za b) se čirou náhodou hotelový poslíček zdržel s mým Ferrari u SHELLu. Tento film, přesně odpovídá mému chápání reality - nikoliv vždy nepříjemný a nepříznivý stav; jen prachobyčejně nevypočítatelný a netikající přesně tak, jak si ideálně představujeme. A závěr filmu? Potěší... alespoň tak tomu bylo u mě. Miluji filmy s tím jakýmsi "magnolioidním zklidněním". Shrnuto a podtrženo: Je to méně než 100% a více než 80%. Nakonec se rozhoduji pro 90% (se zaokrouhlením dolů na 4 hvězdy) - snad pro příliš pomalu tepající tempo. (20.06.2005)

Už není obohacující. Je jako latina. Netrhá levandule, bledulemi sytí dny, svítí očima. Láska prochází trním, s Ariadninou nití. Zatáhla se do ebenu. Zatížila hlavní proud, zátiší intimit. Uletěli jí platoničtí Amorové. Upíjí vícevrstvé, náladové latté. Naléhavé, pichlavé smutnění. Přemýšlí o ní. Páry v oparu erbovní Magnolie. (11.06.2023)