Na cestě

Hedlund se mi fakt líbil, ale celkově takové velké nemastné-neslané NIC. Bez emocí, bez děje, bez lyriky, pár scén zajímavých, ale jinak velká škoda. Postavy vás nenadchnou, děj vás nezajímá, konec můžete klidně prospat. Nejvíce mi asi chyběl zápal pro konverzace a filozofování, který je pro beatniky charakteristický. Kde jsou dlouhé dialogy, noční rozhovory a rozvířené diskuse? Většinu filmu jsou postavy zachyceny jak někam jedou, kouří, pijí nebo souloží. Ale já měla vždycky za to, že to nebyli jenom výtržníci, nevěrníci, lháři a tuláci, ale především INTELEKTUÁLOVÉ. Hloubali nad světem, nad životem. Hodně četli. Byli zapálení. Chtěli vědět víc. Viděli v životě lyriku. A když šli do baru sbalit novou holku a opít se do němoty, zastavili se před vchodem, aby se podívali na ty děsně obrovský jasně zářící hvězdy a přemýšleli nad nimi, proč vypadají tak osaměle zkoušeně, jestli svítí i pro někoho jiného, nebo jsou to jen oni, kdo je nicotným bezvýznamným pohledem dokáží zachytit a meditovat nad jejich zkroušením a tím pádem i tak trochu ulehčit jejich utrpení.. (asi tak nějak!) PS A ani jedna bitka v baru - vážně?! (23.10.2013)

Beatníci, to je generace Američanů, kteří se postavili pořádkům a vytvořili naprosto nový směr, především pak v literatuře, ale vlastně tak trochu i v životě. Jack Kerouac, William S. Burroughs, Neal Cassady nebo básníci jako Allen Ginsberg. Tohle jsou jména, která jsou dodnes spojována s něčím, co lze považovat za buřičské, něco, co nejde ruku v ruce s americkým snem. Nechci přehánět, ale myslím, že by se beatníci dali porovnat s francouzskými dekadenty, i když si myslím, že ti zašli ještě o něco dál. Mezi beatníky byli poměrně pracovití lidé, kteří prezentovali své názory tvorbou, nemuselo se nutně jednat o bohémy. "On the Road" (česky "Na cestě") je knihou, kterou Kerouac napsal jako životopisnou. Sice změnil jména, ale to dělal snad ve všech svých knihách. Vypráví však o sobě a o svém setkání s Nealem Cassadym, které navždy ovlivnilo jeho poměrně krátký život. Cassady se objevuje hned v několika Kerouacových knihách. "On the Road" je snímek, který skutečně vypráví příběh o cestě. Jako kdyby si producenti uvědomovali stereotypnost Hollywoodu a sami ji podporovali tím, že se režisérem stal Walter Salles. Když už natočil "Motocyklové deníky", proč by nenatočil další road movie. Nutno říct, že film "Motocyklové deníky" mě zaujal mnohem více. Trochu se bojím toho, že kniha "Na cestě" bude dál legendou, ale ne kvůli filmu. Snímek si budou lidé pamatovat hlavně proto, že zde Kristen Stewart ukázala prsa. Což mi přijde dost málo, jako pamětihodnost. Film je místy prostě trochu nudný, nezachází do detailů, i když by mohl být skutečně kritický, jak ke společnosti, tak k postavám samotným. Mohl by být drsnější, ale není. Potom je to jen road movie, které má něco málo z "Jízdy" Jana Svěráka. Asi bych se radši na tu "Jízdu" mrknul. "On the Road" nepřináší nijak zajímavý pohled na svět. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/tobruk-valcik-s-basirem-2-dny-v-new.html (04.03.2013)

Nevím, co jsem od tohoto filmu čekala, zřejmě něco víc. Tuhle generaci (beatníků) a ještě prokletých básníků mám ráda, obzvláště proto, že odbočují z řady a nedrží se pevně stanovených norem. Už dříve jsem viděla velmi podobné zfillmované dílo s beatnickou tématikou "Kvílení" od Allena Ginsberga. Čekala jsem že tohle bude něco podobného, ale tyhle filmy netřeba srovnávat. Film měl pomalý rozjezd, nic se tam dlouho nedělo, pak mi přišlo, že to všechno zůstalo v jedné linii a nemělo skoro žádný děj. Přišlo mi, že byl celý film hlavně o sexu, chlastu, a marihuaně a drogách, což mu neberu, protože se snažil zpodobnit beatnický způsob života, ale postupně mě tyhle scény přestávali bavit a ke konci jsem byla dokonce až znechucená...To vysvětlení před koncem se mi líbilo snad nejvíce z celého filmu a bylo v něm obsaženo více děje, než v celém filmu. Samotný konec mě, ale zklamal. Film byl na můj vkus až moc dlouhý a roztahaný. Kdyby začátek nechali, prostředek přeskočili a pokračovali by rovnou tak hodinu před koncem, udělali by nejlépe. Má to ale plus, že jsem si všimla pro mě dosud neznámých herců, Garretta Hedlunda a Sama Rileyho, jejichž herecké výkony se mi líbily. Musím uznat, že i dokonce herečka Kristen Stewart byla dobrá a to ji moc v lásce nemám... (16.12.2015)

Ten film sice TO nemá, ale kupodivu jsem spokojený. Vlastně bych možná měl před Walterem Sallesem smeknout klobouk, jak se s On The Road dokázal poprat. Ona je ta kniha totiž v podstatě nezfilmovatelná. Nějaká souvislá dějová linka v ní neexistuje, spoustu stránek zabírají opakující se cesty na západ a východ a celé to je postavené na práci s jazykem, s jazzovou atmosférou, s beatnickým životním stylem... Ach jo, mám tu knížku vážně rád. Proto opravdu cením, že Salles se zaměřil právě na tohle a jakous takous atmosféru tomu filmovému cestování napříč Amerikou dokázal vtisknout. Není to sice úplně ono, ale dýchlo to na mě alespoň z části stejným dechem jako předloha. Horší čtyři hvězdy. P.S. Může mi někdo vysvětlit proč bylo třeba dávat tolik prostoru šoustacím scénám Deana? (21.12.2012)

Ej malo to niečo do seba, aj keď tá nehorázne dlhá stopáž vyplodila pár hluchých a nudných miest ale celkový dojem bol dobrý. Po prvý raz vôbec musím pochváliť aj Kristen Stewart, ktorá sa tu netvárila stále ako kyslá uhorka (možno to bolo jej nahotou že sa tak herecky uvoľnila =D ). Každopádne dalo sa z toho vyťažiť aj viac. (17.12.2012)