V roli kaskadéra

Kdysi dávno jsem to viděl v televizi a čas od času jsem na to myslel, teď konečně jsem to našel znovu. A je to dobrý film:) Peter O'Toole vystihl psychotického režiséra výborně, Steve Railsback v hlavní roli kaskadéra je trošku nepřesvědčivý, ale možná to bylo dabingem. Je fajn, že ten fiktivní film, o kterém to je, vypadá skutečně zajímavě. mortak to popsal přesně. (03.11.2009)

zajímavá zápletka, promyšlený scénář a skvělé herecké výkony docela určitě kralují tomuto dnes skoro neznámému filmu. Peter O'Toole se podle mě přímo vyžívá v zosobnění šíleného režiséra, který kvůli dobré scéně je schopen jít i přes mrtvoly. Jako kdyby si z každýho režiséra, se kterým do té doby spolupracoval vybral tu švihlou část a pak všechno znásobil svým hereckým uměním (a tehdy ještě trochu bláznivým modrookým pohledem). tohle je herec, herec, jako dřív byla většina. Herci, kteří uměli hrát a ne jen předvádět naučené pózy, jako dnes. (i dnes je pár dobých, to uznávám) (23.12.2005)

Mám pocit, že jsem sledovala úplně jiný film než všichni ostatní ... Během dvou hodin jsem byla svědkem brutální vraždy celkem dobrého, bezproblémového nápadu, který se absolutně ničím neprovinil. Protože něco tak zoufale nefunkčního se hned tak nevidí. Jako když vezmete nepovedené scény, dáte si panáka a poté je slepíte laciným vteřinovým lepidlem. Hlavní hrdina se téměř nepřetržitě přihlouple usmíval a na jeho poznámky k prožitému válečnému peklu ve Vietnamu jsem byla alergická - postupem času jsem ho zkrátka nemohla vystát. Hlavní hrdinka se chovala nesympaticky potrhle a o nějaké chemii mezi nimi nemohla být řeč. Jediný z protagonistů, který nezklamal, byl zcela šílený, všeho schopný a skvěle zahraný filmový režisér, který absolutně všechno podřídil svému filmu a byl ochotný ho dokončit za jakoukoli cenu. Leč celek působil značně amatérsky a co nestihla zpackat skutečná režie, to dorazil hudební doprovod. Dokázal spolehlivě zničit každou scénu, která mohla být alespoň trochu napínavá nebo zábavná. Viděla jsem i horší filmy, to je fakt, ale 1* je až dost. (28.02.2009)

POZOR SPOILER! Mortak tu píše o průhledné metafoře na trauma o Vietnamu. No, já v tom vidím tedy o dost víc - ten motiv o Vietnamu dokonce jen jako vedlejší. To hlavní vidím ve vztahu režisér-štáb. Bezohledný režisér všem způsobuje příkoří a oni si to nechávají líbit. Proč? Protože ho mají za poloboha, který právě vytváří svůj majstrštyk. Jistě, oni to podstupují ve jménu vyššího principu: doufají, že maestrovo dílo zanechá výrau. Ale opravdu cíl světí prostředky? Jsou špatnosti ospravedlnitelné tím, že se díky nim vytvoří výjimečné dílo? A i kdyby dílo nakonec skutečně bylo výjimečné, jak dlouho takové vydrží? Relativizace hodnot byla v prostředí továrny na (")umění(") ukázána ve své plné nahotě. (15.08.2010)

Zajímavá, ale trochu průhledná metafora Ameriky sedmdesátých let. Cameron ztělesňuje trauma - prohranou válku ve Vietnamu, zatímco Eli je vlastně doktor, který ho léčí psychodramatem.To dostává podobu nerealisticky přehnaného válečného filmu, ve kterém si Cameron znovuprožívá svoje válečné trauma, i když je už jištěný ze všech stran (potápěči ve vodě). Z koktajícího nervního mladíčka utíkajícího před policajty je v závěru sebevědomý chlap tvrdě vyjednávající platové podmínky. Burt, ten před ním, obrazně nepřežil závěrečný skok do nového života, nové narození, a zmizel nevýlečen v propadlišti času. Vynikající nápad, kdy jakoby v reálu režisér točí film, ale ve "skutečnosti" léči traumata herečky a kaskadéra, traumata Ameriky, trochu sráží vše vysvětlující divadelně podané dialogy (vytrhnout stránku - přepsat scénář - utéci od léčby). Přesto film dokonale předjímá reganovský lék na Vietnam - superbijce Ramba (26.02.2009)