Nevinné beštie

Jeden z nejlepších hororů, který jsem kdy viděl. Děsivá atmosféra plná lekaček u mě jednoznačně vítězí nad "maso-krev horory". Děj je vykreslen velmi jednoduše a až v závěru se dozvídáme, kdo že to měl chuť "hrát si". Hlavní francouzští protagonisté nijak nezklamali, spíše naopak. Opravdu výborný horor, který vás nenechá vydechnout! /// Po druhém zhlédnutí ubírám jednu hvězdičku, zas taková bomba to není. 75% (26.08.2008)

Temný poloprázdný dům někde na samotě u lesa, tichá noc, mladý pár, NĚCO se začne dít. ILS se u mě minulo účinkem. Je to až moc dlouho napínaný, aniž by pak rozuzlení stálo za něco - alespoň pro mě je to v zásadních aspektech vážně těžko k uvěření. Prý natočeno podle pravdy, což by mi nevadilo, ale pak by to chtělo o něco reálnější provedení. A to se týká i konce dvou žen hned v úvodu. Vážně, to tajemno a strašidelno na mě moc nezapůsobilo, dobrých momentů bylo jen pár, ale stejně tak těch trapných, prostě u mě pouhý šedý průměr. (22.01.2009)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)

Přímočaré žánrové cvičení, nic víc. Ale se srdečním rytmem zacvičit dokáže, to zase ano. Příběh neexistuje, prokreslenější charaktery postav neexistují (ani záporných, což je největší škoda) a o nějakou brutalitu tady taky nejde - což je ale na druhou stranu pozitivní, hraje se na strach a na (trochu otravné) lekačky. A na řehtačky. A na to že děti jsou svině, což ale stejně každý ví už dávno. V podstatě primitivní záležitost točená viditelně za pár korun, ale autoři i přes neschopnost napsat scénář vcelku dobře vědí jak pracovat s napětím, takže zapřísáhlé fanoušky žánru může potěšit. 6/10 (15.09.2012)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem si přísahal, že do Rumunska už nikdy nepojedu. A zvláště, když film byl natočen podle skutečné události. Musím uznat, že chvílemi jsem se i bál. Hlavně v okamžiku, kdy ta parta grázlů naháněli tu ženu v tom kanále. Film se mi moc líbil a já jsem se jen opět usvědčil v tom, že na dovolenou do zahraničí pojedu jen s kulometem! (26.03.2007)