Nevinné beštie

Taková komorní vyvražďovačka stříknutá "Záhadou Blair Witch", dobrá práce s kamerou a především různé zvuky - vrzání, skřeky, dupání, rachtání - krásně udržují napětí a mrazivou atmosféru. Lekačky jsou naprosto předvídatelné, ale stejně diváka přinutí sebou škubnout a těm slabším na nervy přivodit infarkt či mrtvičku:-). Prostředí je pro horror zcela ideální, nicméně se mi pořád vtírala otázka, proč musí dva lidi bydlet v baráku, kde by jich mohlo existovat třeba 20, aniž by si překáželi... Kdo jim tam, sakra, uklízel?:-) Ústřední dvojice mi nebyla ani sympatická, ani nesympatická, prostě normální, ničím výjimečný pár, co spolu žije a šustí. První dvě třetiny filmu (s výjimkou seznamovací pasáže) mi přivodily správnou dávku strachu, nijak extrémní - takový ten příjemný, patřící k dobrým filmům tohoto žánru. Po odhalení a ukončení nejistoty, kdo nebo co si s Clem a Lucasem pohrává, přišlo mrazení jiného druhu, závěr přinutil k zamyšlení. Škoda několika do očí bijících trhlin v logice; potenciál filmu byl o něco větší, přesto jde o solidní horůrek, bez efektních příšer a potoků krve, který s málem dokázal dost. 72% (02.07.2009)

Po slibném začátku pokračuje civilní příběh dvou mladých lidí. Až noc přinese své temné plody a oni se začnou bát. Jsem již poněkud alergický na tvrzení, že tohle se stalo. Film by fungoval dobře i bez laciné reklamy. V závěru jsem si připomněl jeden díl vražd v Midsomeru, který byl podle mne jasnou inspirací filmařů. Nic to nemění na tom, že druhá polovina milosrdně krátkého filmu je napínavá a divák netuší, jestli se z toho pronásledovaná dvojice dostane. Mne osobně by ale děsilo již bydlení v tak velkém domě na samotě v lese. Jeho interiéry byly neútulné, obrovské, plné stínů a temných koutů...Režisér oproti klasickým filmům volil často zkratku, a tak postava jde ke vratům, otevírá je, střih, jede v autě. Lucas sedí na posteli, střih a už je oblečen ve dveřích. Proč ne, styl dnešní uspěchané doby. Bloudění v kanálech pak ovšem působilo nekonečně nudně a zdlouhavě... (31.03.2012)

Temný poloprázdný dům někde na samotě u lesa, tichá noc, mladý pár, NĚCO se začne dít. ILS se u mě minulo účinkem. Je to až moc dlouho napínaný, aniž by pak rozuzlení stálo za něco - alespoň pro mě je to v zásadních aspektech vážně těžko k uvěření. Prý natočeno podle pravdy, což by mi nevadilo, ale pak by to chtělo o něco reálnější provedení. A to se týká i konce dvou žen hned v úvodu. Vážně, to tajemno a strašidelno na mě moc nezapůsobilo, dobrých momentů bylo jen pár, ale stejně tak těch trapných, prostě u mě pouhý šedý průměr. (22.01.2009)

První půlka, dobrá, prostředek, dobrý. Na konci už jsem se ale bál jen té první věty, natočeno podle skutečné události - jakkoli byla první část hororově a děsivě nereálná a strhující, zbytek už mě mohl vyděsit opravdu jen tím, že se nějak podobně snad stal. Ale napětí bylo fuč a to není u hororu to nejlepší. (28.10.2008)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)