Babo

Jedná se o opravdu dojemné drama, smutné, ale přitom milé, tak, jak to umí jen v Jižní Koreji. Film pojednává o bláznovi jménem Sung-ryong, který se po deseti letech čekání setká s bývalou spolužačkou Ji-ho, jež se do něj zamiluje. Dozvídáme se o jeho minulosti, jeho vztahu k mladší sestře, které vadí jeho neustálá péče. Je to jeden z mála filmů, které mne rozbrečely. Pokud máte tu možnost, určitě film zhlédněte, stojí to za to. Nejhezčí byly stejně poslední minuty, které se odehrávaly v Praze :). (24.04.2009)

Nepamatuju se, že bych viděl nespravedlivější film... Zcela zvolna plynoucí příběh jehož rozuzlení mně vyloženě nasralo... Vynikající výkon hlavního hrdiny a emoce podané opravdově, nikoli však vtíravě či vyděračsky... A jako doprovod krásné piano a na úplný závěr i Praha... Zkurveně smutnej film... (23.02.2012)

Příběh o bláznivém úsměvu? Snad, i tak by se to dalo popsat, nádherný příběh plného dávání sebe a věnování se druhým na úkor sebe sama, proč tohle dokážou jen blázni? Protože nemají pud sebezáchovy a spíše nastaví svá záda noži, než ta vaše. Narozdíl od nás "normálních". Jinak Praha na konci určitě zachvěla mým patriotickým srdcem. 80% (12.04.2010)

Asi před měsícem jsem narazil na jihokorejskou filmografii. Byl jsem nadšený. Asie mě uchvátila. Ale zdá se, že jsem se vůčihledně přežral. Ta jedna hvězda není tomuto filmu, je udělená korejské filmografii. Už mě to opravdu nebaví. Návštěva Národního divadla v Praze paní "umělkyní" mě vážně nedojala. Spíše naopak. (26.07.2009)

Jen skvělé pocity z tohoto filmu ve mě zůstali... Skvěle zahraný "ňouma", který mi trochu připomněl Seung-u Jona z Marathonu... Náherný, pomalu ubíhající smutný a přesto milý příběh s krásnou hudbou, příběhem a Prahou s Národním Divadlem nakonec... Doplněk: Velice mne mrzí, že ke dni 11.12.2010 vidělo (hodnotilo) tento jeden z mála procent diamantů mezi filmy jen 110 lidí... (09.06.2009)