5 centimetrů za sekundu

Přiznám se, že od filmu, který má 90% jsem bohužel čekala přeci jen trochu víc:/ Byla to pro mě trochu změna, trošku jiná animace, než na jakou jsem byla doteď zvyklá, ale to rozhodně nebylo na škodu - naopak chvílemi jsem s otevřenou pusou koukala jak to bylo detailně ztvárněné. Asi to byl příběh, co mi tak uplně nesedl.. melancholické náměty já strašně ráda, ale tohle bylo na mě nějak moc. První kapitolka krásná a já se těšila, jak to bude pokračovat.. Ale druhá kapitolka byla slabší a já se začala nudit. no a třetí? ta mi přišla nějaká nedotažená.. No jak by řekl Rimmer, taková ubulená limonáda byla ta třetí část. No prostě se asi vrátím k Miyazakiho dílkům..;) (21.10.2008)

Jak může někdo do hodinového příběhu (který vlastně ani moc nemá děj a je rozkouskován na tři mikropříběhy) nalít tolik emocí? Smutek, melancholie, bezradnost, nemožnost jít cestou, kterou chceme jít, nemožnost mít toho, koho chceme. A zároveň usmíření, klid, smíření se s osudem. Pohlazení po duši, které asi jen tak z hlavinky nevymizí. Působivé jak po obsahové, tak po formální stránce, animace je možná nenápadná a na první pohled neoriginální, ale v podstatě opravdu kouzelná, díky pozadím, postavám, celkovým kompozicím obrazu... Závěrečná píseň musí dostat každého. Nádherné! (26.12.2007)

Srdce mě bolí, že láska nebyla opětovaná. A těžko někomu nadržovat, obě dívky si získaly mé sympatie. Film mě vedl k zamyšlení, k zavzpomínání na časy. kdy jsem se ploužila po školních chodbách s cílem spatřit mého idola, kdy jsem spřádala šílené plány jak se "omylem" potkat...kdo zapomněl na ten pocit...ted si vzpomene (28.12.2011)

Někdo má možná vlakovou turistiku rád, ale mě doslova vytáčely ty zprávy z rozhlasu o tom, kterej vlak bude mít kolik zpoždění. Jenom kvůli tomu, že je to manga, to nebudu nadhodnococat. Neříkám, že graficky to nebylo krásný, to jo. Ale i hrané filmy můžou být pěkně natočené a přitom hrozná blbost. Což se u tohohle filmu téměř povedlo. Fakt jsem se nudil, ale neberu ostatním, že se jim to líbilo, jejich věc. (10.01.2009)

Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) (08.07.2010)