5 centimetrů za sekundu

Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) (08.07.2010)

Scénář: Makoto Shinkai .. Mám smíšené pocity. Na jednu stranu neuvěřitelně vizuálně i hudebně podmanivé povídání o odloučené lásce, na druhou kapku jednotvárné a utahané. K dokonalému pohlazení mi stačila úžasná závěrečná píseň, větší část předešlého děje tam byla už jaksi nadbytečná. Nebo jsem jen zrovna neměl tu správnou melancholickou náladu? 70%. (16.06.2008)

Plakala jsem už tolikrát, že nikoho nepřekvapí, že dnes nebyla výjimka. Ale nikdy jsem neplakala s pocitem, který ani slovy nelze vyjádřit. Byōsoku 5 centimeter Vás během krátké chvíle zahltí tolika rozpolcenými stavy, že nevíte, jestli máte cítit úzkost, radost, strach, dojetí, zklamání. S hlavním hrdinou se ztotožňujete, ale zároveň je Vám tak vzdálený, přejete mu štěstí, ale součastně chcete, aby tato atmosféra neskončila a na konci jste rádi, že už můžete konečně popadnout dech, ale klidně byste se dál trápili. Utírám stékající slzu a tleskám autorovi, protože něco tak krásného se jen tak nevidí! (05.01.2011)

Prvá a druhá kapitola ma vôbec nebavili. Druhá sa mi páčila najviac, pripomínala mi rôzne príbehy, ktoré som čítala v knihách. Chalan povie niečo milé a dievča v duchu kričí od nadšenia... no a ja spolu s ňou a to som prežívala aj pri druhej kapitole. Tretia vo mne nezanechala takmer nič. Bohužiaľ. Asi zrejme viem viacej "súcitiť" s teenegermi ako s 13 ročným príliš poetickým chlapcom alebo dospelým mužom, ktorý (podľa toho ako vyzeral) mohol mať už dávno ženu, ktorá by ho ľúbila alebo teda aspoň na každý prst jednu. Proste som čakala niečo dojímavejšie a dramatickejšie z toho čo tu ľudia písali. No ale tretia kapitola tak pri tej som sa určite tvárila ako kameň. Jednoducho druhá vyvolala vo mne emócie a ostatné nie. Bodka. (11.07.2014)

Při sledování první kapitoly jsem byl mírně rozladěn, že koukám prakticky na to samé, co posledně a předposledně. Opět je hlavním tématem odloučení dvou přátel z dětství, chlapce a dívky, a následné (ne)hledání cesty zpět k jeden k druhému. Jenže zbylé dvě části mě totálně uzemnily a rozmetaly všechny pochyby na kousky. Obzvláště konec a jemu předcházející koláž jsou úplně odzbrojující. Šinkaiův nejemotivnější a nejlepší film, snad jen s tou kýčovitostí některých výjevů to občas trochu přehání. (01.08.2007)