Malé deti

Hodně působivé drama s ohromně uvěřitelnými, skvěle napsanými a dokonale zahranými hlavními i vedlejšími postavami (děti mě svou přesvědčivostí šokovaly!). Mhmm... to bysme měli suchou definici, a teď něco málo mých niterných pocitů. Je to síla. Skutečně těžce popsatelná síla, která mě zasáhla přímo do srdce (uvědomuju si patetičnost té věty, nebojte, ale prostě je to tak). Silný příběh, plný emocionálně vypjatých chvil, milých epizodek, nejasných náznaků, dokonce i humoru, který se mi moc líbil, zkrátka je to něco, co stojí za to vidět. Věřte mi. (21.08.2007)

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)

Nejak nechápem ten obrovský komerčný rozdiel medzi filmami typu Americká krása a Crash na jednej strane a Malými deťmi, poprípade Door in the floor na druhej. Sú si podobné, kritici ich hodnotia rovnako pozitívne, majú všetky veľké herecké hviezdy a dopadne to takto. Z jedného sa stane klasika klasík a tie ostatné môžeme vidieť bez reklamy niekedy o pol druhej v noci na tv raz za dva roky. V prípade tohoto vysoko kvalitného filmu je to škoda. (14.06.2012)

Jako malé děti je film jako břitva. Řeže do společneské morálky s takovou naléhavosti, až to někdy hraničí s nervovým kolapsem. Při sledování filmu jsem měl podobné pocity jako při Dogville od Larse von Triera. Zatímco Trier byl jednodušší a přímočařejší, tak Todd Field vše spíše zamotává a postupuje mnohem rafinovanějším postupem, avšak o to víc je následný zážitek bolestivější. Field už ve svém filmu V ložnici dokázal, že mu morální dilemata nedělají pražádné potíže. Avšak čekáte-li nějaký zvednutý ukazováček budete nejspíš zklamání, režisér nemoralizuje ba právě naopak se snaží na věci a problémy nazírat s pochopením. Není žádných hrdinů, vítězstvích ani proher. Obyčejný film o obyčejných stinných stránkách nás všech. (02.06.2007)

,,MY LIDÉ JSME ZÁZRAK, PROTOŽE SI KAŽDÝ DEN JDEME ZA SVOU PRACÍ A CELOU TU DOBU VÍME, ŽE VĚCI, KTERÉ MILUJEME, LIDÉ, KTERÉ MILUJEME, NÁM MOHOU BÝT KDYKOLIV ODŇATI. ŽIJEME S TÍM VĚDOMÍM A PŘESTO JDEME DÁL. TOHLE ZVÍŘATA NEDĚLAJÍ“..... /// Film, co se zabejvá takovým tím zvláštním silným zmatkem uvnitř, jako by vás unesli mimozemšťani, a pak vás zase bez úhony (o pár hodin později) propustili. Nebo pocity, jako když se váš svět najednou otevře úžasným novým možnostem. Taky jde o hledání svýho bývalýho JÁ, při kterým zjistíte, že je hloupý bojovat s vlastníma touhama, a že nový věci zkoušíme i proto, abychom zjistili, že jsme na živu. A tím vším filozofováním, melancholicky a přesně udeří do těch míst, kde máte bolístky. A protože je to film spíš pro ženský (nebo ženským pohledem?...), povyšuje podvádění na touhu. Pár osudů a finále, který mohlo bejt krásně dramatický. I tajmingem. Jenže se něco nepovedlo. Škoda, protože v tomhle příběhu plnýho dospělejch, co se vobčas chovaj jako malý děcka se může poznat každej. (nebo skoro každej) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2004 Tom Perrotta jsem nečetl. 2.) Chtěl bych zdrhnout z domu! (Fotr? Hovno! Manželka!) 3.) Často se hrabu v životě Emy Bovaryové. 4.) Thx za titule ,,Budgie284“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.07.2013)