Amityville 2: Posedlost

Pokračování výborného původního strašení v Amityville má přesně ty neduhy, kterým se první díl dokázal vyhnout- mrazivá atmosféra musela ustoupit méně či více povedeným trikům a hlavně- přehrávající herce, hlavně posedlý synáček malinko tlačil na pilu. Přesto je i The Possession kvalitním členem rodiny filmů o posedlém baráku (btw ten v Amityville je vskutku vymazlený, především ty podkrovní okna, jež evokují hrozící oči), s pro mě překvapivým dějem- noční vyhlazovací rodinné inferno přišlo dřív než jsem čekal :-) a s především výbornou kamerou- když se herci dívají někam za kameru, vypadá to, jakoby vám koukali za záda a vy tak máte pocit mrazení zaručen :-) Slabší 4* (14.08.2013)

Dvojka není klasickým prequelem prvního dílu. Je to spíše alternativní prequel, neboť události osudné noci se odehrávají s podstatnými rozdíly oproti tomu, jak nám byly prezentovány v předchozím filmu. Rodina má o jednoho člena méně. Okolnosti vzniku domu byly pozměněny. Způsob, jakým posedlý mladík vyvraždí svou rodinu, se také lišil od toho, který jsme viděli v úvodu jedničky (tam byly oběti postříleny ve spánku). Ale tím nejpodstatnějším rozdílem je, že posedlý mladík vůbec není zarostlý, nemá vousy! A to prvnímu dílu odporuje zásadně (podoba George Lutze s vrahem). Chápu, že tento prequel vychází z knižní předlohy, která má jiné kořeny než ta k prvnímu dílu. Chápu, že produkce měla navíc problémy s právy. Jenže já jsem hnidopich a puntičkář a mně prostě tyto rozpory vadily! U podobného filmu bych takové boty ve scénáři normálně neřešil, jenže tady mi to kazilo dojem z filmu. Je to dvojka, takže je zde všeho víc. Více mrtvých, více krve, více projevů zla v domě. Zlo v tomto díle na nic nečeká a útočí pěkně zostra už od prvních chvil. Žádné postupné budování atmosféry, které bylo v prvním dílu tak dobré. Tady se jede rovnou zhurta. Občas až moc. A to atmosféře dost ubírá, ačkoliv napínavé momenty se zde najdou. Herecké obsazení je docela iritující, včetně Burta Younga. Koho jednička nebavila, čekal od ní víc a přišlo mu, že se zlo v domě projevovalo málo, tak bude dvojkou nadšený. Ale mně se styl druhého dílu moc nezamlouval. Slabé 3 hvězdičky. (04.02.2009)

Italskému expertovi na policejní honičky USA debut na poli hororu poměrně vyšel. Sedí mi zde povedená kamera s ponurou hudbou Lalo Schifrina i um maskérů. Samotné mystery si v některých ohledech předchází samotnou jedničku. Během natáčení došlo k selhání vysoce výbušných chemikálíí, které explodovaly a závěrečná scéna kdy hoří boční stěna domu je skutečná. Natáčení probíhalo ve stejném domě jako v původním Horor v Amityville (1979). Dům ve filmu doopravdy není skutečný, jeho replika se nachází v New Yersey. Rodina Montelli v tomto filmu byla fiktivní ovšem vólně založena na skutečném životě rodiny Defea. Adresa Amityville domu ve filmu je 112 Ocean Avenue, Amityville. Ve stejném roce 1982 byl propuštěn scenárista Tommy Lee Wallace, který v té době psal a režíroval neslavně proslulý Halloween III: Hon na čarodějnice. Oba filmy byly pokračováním Amityville. (13.08.2013)

Vynikající horror o posedlosti a strašidelném domě, který dějově předchází slavné Hrůze v Amityville. Damiano Damiany je zručný řemeslník, který ví, jak diváka vystrašit a nebojí se jít až na samotnou hranici (incestní nádech). Bohužel, vymátačský dojezd mi přišel jako trochu zbytečná koule na noze, která táhne předchozí hodinu děje trochu ke dnu. Celkově nedosahuje dvojka decentní vytříběnosti jedničky, ale s přehledem strká do kapsy všechny další díly. (23.09.2004)

Série Amityville, postavená na fikci, že se to opravdu stalo, patří asi mezi nejznámější a snad i nejlepší v žánru ,,strašidelný dům". Dvojka je plagiátem, poctou či kopírováním Vymítače ďábla? Myslím, že je to jedno, i když podobností je více než dost. Jen místo posedlé Lindy Blairové zde máme posedlého Jacka Magnera. Rodina, nadšená z nového bydlení v domě, jehož průčelí vypadá jako lebka, se přestane radovat velmi brzy. Nečekané úkazy a stupňující se hádky směřují k očekávané tragédii. Démon, jenž do chlapce vstoupí, znetvoří jeho tvář natolik, že chvílemi je od Blairové k nerozeznání. Vynikající hudba vytváří patřičnou atmosféru, kde tak stačí pozorovat jen postavy ploužící se vyděšeně temným domem, a o napětí je postaráno. Skvělé mechanické efekty a masky v závěru snímku připomínají, jak opravdověji působily oproti vyumělkovaným digitálním efektům. Damiani, kterého proslavily zejména filmy z prostředí italské mafie, vytvořil snímek, jenž funguje i po letech. (19.11.2012)