Temný rytier

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Plnokrevné a zakrvácené antické drama, jen v pouti za hledáním lidské přirozenosti si protagonisté nasazují vysvětlující a matoucí masky, a snad proto mu říkáme comicsová adaptace. Nolan se ptá, kde leží ona hranice mezi předurčeností a zda existuje úzeMí svobodné volby, akcentuje dobu post-demokracie a jejích slabin, kterých využívÁ terorismus, vrací se v postavě Jokera, jakési Amélii naruby, k zvráceně hravému Nihilismu a portrétuje nejhlubší propastI v temnotě svých postav. Má dost odvahy, aby svého maskovaného arcihrdinu, TEmného rytíře, učinil vedlejší postavou a amorfní nádobou, která se tvaruje podle potřeb anarCHií zmítaného GothAmu. A v té temnotě, těsně před rOzbřeskem, ustupuje od HobbeSovy teze a věří ve světlo. Dokud se neozve šílený smích. A pak druhý. Ve světě, kde neexistují pravidla, nelZe věřit, ve světě, kde je porušena spoLečenská smlOuva, se začíná i mafiánská klika bát. Svět strachu je světem nejistoty, kdy může přijít rána od kohokoli. Spirála bezpečnosti se začíná roztáčet, čím více strachu máme, čím méně věříme, tím větší nebezpečí na sebe přivoláváme, říká Nolanův hrdina s tváří, rytíř na bílém koni. Obětovat principy sebezachování, svobodu bezpečnosti, spravedlnost statu quo? Možná za několik desetiletí budou vědci zkoumat kulturní reflexe postmoderní doby. Snad poprvé je ale obraz zranitelného a zraněného světa zašifrován do filmových políček s netopýřím emblémem. Hlubinná psychologie. Duch doby. Why So seriOuS? P.S. Temný rytíř je neopakovatelný, protože je to nehrdinský film, v jehož soukolí nás semelou dva záporáci. 90% (12.08.2008)

Soundtrack Hans Zimmer a James Newton Howard: 1. Why So Serious? ,2. I'm Not A Hero ,3. Harvey Two-Face ,4. Aggressive Expansion ,5. Always A Catch ,6. Blood On My Hands ,7. A Little Push ,8. Like A Dog Chasing Cars ,9. I Am The Batman ,10. And I Thought My Jokes Were Bad ,11. Agent Of Chaos ,12. Introduce A Little Anarchy ,13. Watch The World Burn ,14. A Dark Knight, (13.05.2011)

V Gotham city je třeba vyřešit skutečný problém. Problém BATMAN…. Je toto ještě komiks? Nic bezduchého, žádný zpomalovačky, nic dělaného čistě na efekt (snad jen ta motorka..). Chlapská akce s perfektním střihem plná Jokerovy psychologie a sociálních experimentů. Vše je tak dokonalé a tak, tak … chladné? Jen ten JOKER se svým heslem, že smích je nejlepší lékař dokáže probudit nějaké pocity. Nic na tom nezmění ani závěrečná třetina, která je z filmařského hlediska (a divákova pohledu) parádní. Perfektně mé pocity popsali již například uživatelé DaViD´82, Renton, Reiniš, za což jim patří dík, protože jsem si myslel, že senilním. Sám :-). Dík. Přesto si tento film zaslouží absolutní hodnocení!! (03.01.2009)

Asi jenom tolik: Není to hype! Ale stejně se rozepíši trochu obšírněji. Temný rytíř je majstrštyk tohoto léta, to bez debat a rovněž jeden z nejlepších blockbusterů od samotného vzniku tohoto termínu - to jest od Čelistí. Bylo by pokrytecké pokládat jej za pouhý "komiksák". Zapomeňte na přestylizované hračičky a neusmrtitelné hrdiny. Tohle je kriminální thriller v nejvelkolepějším slova smyslu. Už jen ta samotná premisa, že Batman přitahuje do Gothamu šílence jakým je Joker je využita do mrtě. Ledger si svou životní roli užívá a nikdy nesklouzne k samoúčelnému přehrávání. Je to psychopatický sociopat, kterému dělá potěchu destrukce a anarchie - přesvědčivý záporák jaký tu už dlouho nebyl. V prvním díle se ještě Nolan pokusil o jistou Burtonovskou stylizaci města - nadzemní dráha, takřka až goticky vyznívající Blata. Zde už od toho upustil a děj se vesměs odehrává mezi vysokými věžáky a na širokých bulvárech (vrcholná scéna s náklaďákem) snímaných vesměs ze vzduchu nebo naopak z podhledu. To filmu jen prospělo, já osobně takové kulisy miluji a jejich velkolepost byla ohromující. Nevím co víc napsat, jsem z toho ještě celý rozklepaný, možná později... Jak už jsem říkal, není to hype co se týče kvalit filmu. Hype ohledně umístění v žebříčcích Imdb a vsude jinde však snímku neprospěje ale spíše ve výsledku ublíží. Je to škoda, protože si to nezaslouží. Nej scéna? Ano, zprofanovaný trik s tužkou pobavil, ale top je pro mě Joker vycházející z nemocnice - ohromující! Civěl jsem ještě dlouho s otevřenou pusou. (26.07.2008)