Temný rytier

Co udělal Miller v 80. letech pro komiksového Batmana, to Nolan činí ve 21. století pro toho filmového. TEMNÉHO RYTÍŘE - bezkonkurenčně nejlepší komiksovou adaptaci všech dob, kterou půjde překonat opravdu stěží - lze vnímat jako takového pokračovatele millerovského ROKU JEDNA, v němž je (komisař) Gordon smířen s myšlenkou přivést do Gothamu dítě - syna, mladý ambiciózní (pro)kurátor Harvey Dent potírá u soudu zločince a do města se dostal nový arcilotr, Joker. Fanouška komiksů bezpochyby potěší, nakolik si tvůrci vyhráli s "porealističtěním" zrodů ústředních záporáků, kdy vycházejí z mooreovskéo KAMEŇÁKU, ale Jokera nelíčí jako nešťastnou obět zapletenou do nezákonných aktivit pro to, aby pomohl své ženě, nýbrž jako sociopatické ztělesnění iracionálna. Ústřední myšlenka opusu magnum Alana Moorea, tedy "záporák a kladný hrdina se navzájem potřebují, protože by jeden bez druhého nemohli existovat, a jsou tak odrazem sebe sama" je ovšem zachována._____ TEMNÝ RYTÍŘ je komplexním a rozmáchlým filmem nepřímo upomínající na gangsterské promyšlené ságy a mannovská existenciální thrillerová dramata s příměsí akce, v nichž ústřední roli sehrává město, které je dalším hrdinou filmu. (Nolan okázale odkazuje na Mannův NELÍTOSTNÝ SOUBOJ ve scéně "přepravy Harveyho" a na COLLATERAL při "souboji na diskotéce".) Postava Bruce/Batmana tak ustupuje do pozadí, protože hlavním hrdinou je Harvey Dent, o kterého svádí Batman s Jokerem boj, a tak se není čemu divit, že zatímco Joker působí jako katalyzátor dění, Batman je pozorovatelem, který se už ani nechce zapojovat, protože dává přednost Bruceovi, nikoliv sám sebou konstruované identitě Batmana. (Tomu odpovídají i herecké výkony, jimž dominuje nepřehrávající Heath Ledger bez jakýchkoliv manýr, který dává za pravdu všem tezím o posmrtném Oscarovi, převtělení se do role... a přitom nehraje realisticky pojatého komiksového záporáka jako Nicholson, ani komiksového záporáka par excellence, ale přímo studii patologického chování. Jeho role je divácky nejvděčnější, ale zvládá ji bez jakýchkoliv manýr a zamrzí, že ve spojitostí s ním a jeho smrtí se tak málo mluví anebo píše o Aaronu Eckhartovi a Gary Odlmanovi, kteří si umně pohrávají se svou mediální image a slouží - jako všechno ve filmu - celku.) Nejedná se ale přitom o film psychologický (na to zde chybí vysvětlení zrodu postav a motivace v některých případech, a přebývá užití elips ve vyprávění, viz večírek), nýbrž psychoanalytický, popř. "psychopatologický" - odrážející svět po 11/9. Otázky ohledně (ne)potřebnosti hrdiny, jeho úlohy ve světě, světlých a temných stránkách lidské psýché, využívání médií k šíření strachu a paranoie, kontrola a monitorování lidí prostřednictvím nich (a mnohé další) jsou aktuální, stojí za zamyšlení i následnou diskuzi a rozhodně se nepohybují v intencích světlé a tmavé, což film stvrzuje "relativizací" toho, v co obyvatel Gothamu/divák věří, ale naopak v "utvrzení" morálních a etických hodnot a jistot._____ Abych to zbytečně nenatahoval (už tak HO mám delší než Marius :-))... TEMNÝ RYTÍŘ funguje jak jako komiksové adaptace (což se Burtonovým výborným filmům nedařilo), tak i jako žánrová (thrillerově dramatická s příměsí akce) podívaná a výpověď o současném světě. Vypravěčskou sofistikovanost a hravost DOKONALÉHO TRIKU nahradila sice famózně promyšlená, emociálně drtivá a zhusta depresivní podívaná s lineárním, často paralelně se odehrávajícím dějem, která ale vždy přechytračí diváka ("Why so serious?") a ten za to bude rád. Vzor pro další blockbustery v nadcházejících letech, i co se týče akce (precizně nasnímaná a sestříhaná i ozvučená a ohudbená: kontinuitu v ní tvoří hudba, průměrná délka záběru se pohybuje kolem 5 sekund a stříhá se z polocelku na detail k vychutnání si vrcholu akce, a tak divák neztrácí přehled). (30.07.2008) (menej) (viac)

Druhý díl Nolanovy epické kriminální ságy je pojat jako zničující střet přímého, logicky uvažujícího hrdiny s pevnými morálními zásadami a psychopata zosobňujícího chaos, který neuznává žádná pravidla ani schémata (dobrým prostředkem k jejich srovnání je rozdílné pojetí první bankovní loupeže, při které netušíme, oč zde komu jde, a pozdějšího vloupání v Hong Kongu, kdy jsme s plánem naopak předem důkladně obeznámeni). Christopher Nolan oproti tomu přehledná schémata miluje a tak je film navzdory Jokerově nevyzpytatelnosti a skutečnosti, že „gamemaster“ je on (viz např. přepsání úspěšného dopadení z vítězství Batmana na vítězství Jokera, který to takhle chtěl), velmi precizně zkonstruovaný a popostrkovaný vpřed schematickými situacemi (záchrana na poslední chvíli, záměny identit, bomba, která za chvíli exploduje), do nichž jsou postavy víc než čímkoliv jiným tlačeny potřebami vyprávění (takže dělají hloupá rozhodnutí: Batmanova havárie na motorce, policista čekající s Jokerem ve výslechové místnosti). Přestože z filmu občas trčí jeho konstrukce, jde o konstrukci natolik komplexní, že obdiv nakonec převáží nad roztrpčením. Příběhové linie jednotlivých postav jsou úzce propojené, neustále se ovlivňují a vytvářejí mnohovrstevnatou síť s rostoucím množstvím subsvětů (neboť cíle některých postav se mění a tak přecházejí na opačnou stranu, případně si zakládají „stranu“ vlastní), na jejíž upletení by jiní tvůrci, kteří neumějí vyprávět se stejnou úsporností jako bratři Nolanové, potřebovali desetidílný seriál. Upozadění Batmana bych nebral jako nedostatek. Ten film je víc o Gothamu než o temném rytíři. Dialogy jsou sice zbytečně doslovné a nenechávají divákovi prakticky žádný prostor, aby si sdělení filmu odvodil sám (dost otravný je ke konci zejména Alfred, polopaticky nám vysvětlující, co je smyslem Batmana), ale zase nám umožňují hned napoprvé pochopit, o co se tvůrci touhle nadčasovou dekonstrukcí superhrdinského mýtu snaží (jestli máte rádi politické paralely v umění, zkuste si za Jokera dosadit Donalda Trumpa). Temný rytíř má skutečně blíže ke starým (Joker jako zdegenerovaný potomek antihrdinů z Veřejného nepřítele nebo původní Zjizvené tváře) i revidovaným gangsterkám než k moderním superhrdinským filmům. Přestože ale není zběsilou akční jízdou, díky bravurní rytmizaci, navozující zhruba od čtyřicáté minuty, kdy se poprvé setkají všechny klíčové postavy vyprávění, dojem nepřetržité gradace, vám nedává moc šancí vydechnout. Hned úvodní bankovní loupež dává tušit, že Nolan zapracoval na své režii akčních scén (zřejmě pomohla i IMAX kamera, která ho nesvádí k tomu, aby tak zběsile stříhal), z nichž tentokrát většina zaslouží obdiv, ať už pro skýtaný estetický prožitek (Joker vyklánějící se z policejního auta) nebo využití paralelního střihu (byť rozjíždění několika akcí současně k navýšení výsledné intenzity je už v závěru trochu únavné). Jestliže je Temný rytíř zásluhou Nolanových konstrukčních schopností a řemeslné zručnosti výborný film, během scén s Ledgerovým Jokerem nám sledovat něco naprosto unikátního, co do žádných racionálních vzorců a schémat nenapasujete. Herce, který pochopil svou roli a sžil se s ní do té míry, až z toho mrazí. Záblesky geniality. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Bluntman, Subjektiv, Gimli, Radko, Faidra, Marius, Lynn, gudaulin, Madison, Niktorius, Gimp, Ajantis, Šakal, Vitason, nash., lakikaki, SeanLSD, Kali4, thunnus, levente, Petike, gicous, curfew77, da-a, sdgda (28.07.2008) (menej) (viac)