Temný rytier

V Gotham city je třeba vyřešit skutečný problém. Problém BATMAN…. Je toto ještě komiks? Nic bezduchého, žádný zpomalovačky, nic dělaného čistě na efekt (snad jen ta motorka..). Chlapská akce s perfektním střihem plná Jokerovy psychologie a sociálních experimentů. Vše je tak dokonalé a tak, tak … chladné? Jen ten JOKER se svým heslem, že smích je nejlepší lékař dokáže probudit nějaké pocity. Nic na tom nezmění ani závěrečná třetina, která je z filmařského hlediska (a divákova pohledu) parádní. Perfektně mé pocity popsali již například uživatelé DaViD´82, Renton, Reiniš, za což jim patří dík, protože jsem si myslel, že senilním. Sám :-). Dík. Přesto si tento film zaslouží absolutní hodnocení!! (03.01.2009)

Nolan opět neselhal. No, i když...ale ne, neselhal. Jenom nenatočil comics. Snahou přiblížit se co nejvíce realitě (samozřejmě bráno relativně, přece jenom je třeba, aby měl divák co obdivovat v oblasti vizuálně-akční) byla comicsovost, reprezentovaná v jedničce typickými obřími neogotickými gothamskými stavbami, visutou dráhou, klášterem uprostřed hor a pár dalšími "drobnostmi", naprosto upozaděna a výsledkem je psychologická akční podívaná, která je sice patřičně kulervoucí, ale už to prostě není Batman:) Ó jistě, dalo by se mluvit o podrazu, mohl bych říct, že s Nolanovým druhým příspěvkem do vesmíru prohnilého korporátního království gothamského je to stejné jako s novými bondovkami (tedy moderní, akční, ale bez bondovského kouzla a atmosféry), ale to by výsledkem tohohle rejžova-scénáristova počínání nesměl být tak skvělý film. Nebudu se rozplývat nad "achbožerozbožetovámbyltakúžasnejmužskejaherec" Heathem Ledgerem - podotýkám jen, že to, co se mu povedlo, nebyl jenom ten super trik s tužkou:), ale to neznamená, že je to bůhvíjak legendární herecký výkon. Každopádně se ale sluší říct, že jeho Joker je opravdové vyšinutě střízlivé zlo a jeho scény s Batmanem těží z jádra comicsové legendy to nejlepší a velmi, velmi důstojně to předávají dál. Pletichy nepřítele nutí mne omezit hodnocení herecké sestavy na povšechné konstatování, že je silným zážitkem sledovat, kam která konverzační scéna posune děj či vyznění příběhu, a že tady otvírá Christopher Nolan naplno stavidla svého mistrovství. Sice za největší emocionální masakr považuju záběr na Jokerovu hlavu trčící z policejního auta bez jakéhokoliv zvuku, ale jak už jsem podotkl, na rozebírání jednotlivých scén či záběrů tady není místo. Mám proti takovémuto ztvárnění Batmana nezanedbatelné výhrady, ale nedejte filmovému zážitku roku pět hvězd, že jo:P 90% a ještě jednou říkám - TOHLE NENÍ COMICS. (28.10.2008)

Hranice filmařské, scénaristické, herecké i hudební dokonalosti se otřásla v základech. Pokud si před filmem, stejně jako já myslíte, že už jste toho viděli dost a že si zatraceně ohlídate, aby jste se nepřidali tak snadno k těm davům na celým světě, který tento film totálně dostal, myslet si to můžete, ale ohlídat to už nedokážete. Stalo se - přidávám se k davům po celém světě, tenhle film mě prostě totálně dostal. Chci ho vidět znovu, chci vidět znovu a znovu hereckou extratřídu a do nekonečna si chci pouštět soundtrack k tomuto filmu. Můžete vidět milion filmů a milion různých konců, různých příběhů, ale jen během konce Temnýho rytíře nebudete vnímat ani atomový výbuch, ani soulož na vedlejší sedačce. Pokud to snad ještě někomu nedochází o co jde. Napíšu to jinak. Mám rád pivo a na každý představení si do kina kupuju jednu plechovku chlazený plzničky, kterou si během filmu vychutnávám, dělám to tak vždycky, ale jen po skončení Temného rytíře jsem zjistil, že jsem na vychutnávání chlazenýho plzeňskýho jaksi zapoměl. Lepší vizitku už film mít prostě nemůže. (12.08.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)

Nekonečný chaos v rukou jediného muže, dobro a zlo, jimž chybí hranice, fantastické hi-tech hračky, parádní herci, suché bonmoty, jedno kouzelnické vystoupení a hlavně dvě a půl hodiny neředěného dobrodružství, kde Nolan skáče z jednoho vrcholu na ještě vyšší, aby přitom smysluplně rozvíjel chytlavý děj a zároveň nezapomínal na akci, u které ti slabší vlhnou. Od Bourneova ultimáta je tu konečně film, který rezolutně odmítá pojmy jako ‚time-out‘ a ‚hluché místo‘. A ta stísňující hudba, před tím, než Joker předvede další číslo… no, dalo by se pokračovat do nekonečna. Film roku? Pravděpodobně. (10.08.2008)