Temný rytier

Šel jsem do kina na nového Nolana, nového Batmana, nebo posledního Ledgera? A proč bych to vůbec řešil, já šel prostě na Temného Rytíře. A škatulkování evidentně neřešil ani sám Nolan, Dark Knight totiž není otrocká adaptace komiksu, není to aní klasický letní blockbuster a není to dokonce ani studie (dvojího) života superhrdiny (jako byl Batman Begins). Nolan použil jen ty komiksové substance, které chtěl, viz reálné město, poskládal je jak chtěl, viz dva záporáci v jednom filmu, svým neuvěřitelným talentem je doplnil o úžasně temnou atmosféru a navrch přidal i špetku, resp. nemalou špetku špičkové, vysokorozpočtové akce, před kterou by drtivá většina blockbusterů zbledla závistí, čímž vytvořil vskutku nezapomenutelné a geniální dílo. V takto precizní a dokonalé filmařině pro mě jedinou pihu na kráse představuje obsazení role Rachel nedostatečně atraktivní osobou :) PS: Můj pokus o recenzi - ZDE. 10/10 (07.08.2008)

"I'm a man of simple tastes. I like dynamite...and gunpowder...and gasoline! " Po druhém shlédnutí jsem si bohužel potvrdil svoje čtyř a půl hvězdičkové hodnocení. Druhý Nolanův Batman má sice nastartováno vysoko, ale já se prostě nemůžu ubránit těm malým detailům, které tuhle podívanou lehce táhnout zpět k zemi. Přílišná komiksovost druhého vtělení Harvey Denta, zbytečná zápletka s pasažéry trajektu a předvším nižší množství scén, ze kterých mrazí v zádech a kterých bylo v prvním dílu až až. Když pominu tyhle výtky, zůstává nadstandardní podíváná plná absolutních hereckých výkonu (Letger, Bale, zajímavý Roberts, standardní Caine či Eckhart) a dokonalého ztrvárnění. Fakt že nemůžu vpálit jednoznačných 100% mě mrzí hodně. "I won't kill you, because you're just too much fun" (změna na 100%) (20.08.2008)

Plný očekávání, avšak se zdravým odstupem jsem spolu s přítelkyní vstoupil do sálu jednoho pražského multiplexu, kde se na plátně již rýsovalo logo DC Universe. Naše skromná a oblíbená mini soutěž spočívající v hádání názvů filmů podle trailerů se tedy nekonala a akční jízda očekávaného letního "blockbusteru" mohla konečně začít. Již komplexně zpracovaná úvodní scéna bankovních lupičů s maskami klaunů dala tušit, že se bude jednat o propracované dílo do nejmenších detailů. Batman, se všemi těmi svými high-end udělátky a "mad dog" Joker s hláškami "Let’s put a smile on that face!" a "Why so serious?" mě nenechaly ani chvíli napokoji. O hereckých výkonech bych asi řekl jen to, že Jack Nicholson je sice ve své roli Jokera jedinečný, ale Heath Ledger dal této postavě nový rozměr. Jeho specifické chování a mimika obličeje, pohrávání si s jazykem jako ještěrka nebo časté olizování připomínající stařenu bez zubů jsou vlastnosti, které této postavě přidaly na psychické labilitě. U Batmana mi při jeho dialozích trochu neseděl přílišný chrapot, Bale je ale v roli milionářského štramáka a zároveň pronásledovatele gothamského podsvětí opět skvělý a jen potvrzuje své kvality. Zato obličej Harveyho Denta mi po jeho malé nehodě přišel jako vystřižený z Mumie. Trocha kritiky ještě neuškodí, u scény s kamionem jsem výrazně postrádal jakoukoliv variaci hlavního motivu a nečekal jsem, že právě zde bude v uvozovkách hluché místo, hudební složka tak nepodpoří obraz a neumocní tím tu akční stránku odehrávající se před očima diváka. Tím můj výčet drobných nedostatků končí a na nového Batmana nelze než pět chválu. I přes delší stopáž vše uběhlo strašně rychle a já si na konci promítání přál prožít výmaz posledních 152 minut mého života, vrátit se zpět na začátek filmu a celé to prožít neposkvrněn znovu. The Dark Knight svými křídly rozvířil vlnu veder a přinesl nám trochu toho čerstvého vzduchu v podobě nového netopýřího kultu a to především díky chytře napsanému scénáři, brilantně zahranými postavami dvojice Joker a Batman (Morgan Freeman, Michael Caine a Cillian Murphy jsou jako obvykle na slušné úrovni), pěknému finále na motorce a samozřejmě skvělému hudebnímu doprovodu tentokrát od dvojice Hans Zimmer & James Newton Howard. Kdybych měl zhodnotit celkovou situaci po konci projekce a porovnat ji s nadšenými ohlasy před ní, řekl bych, že se jednalo o 90% pravdy a zbylých 10% je hype, ale současná pozice - Top 250: #1 na IMDB je lehce nadhodnocená a jistě bude časem klesat. Po další projekci však musím jít s hodnocením na plný počet. (10/10) (31.07.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Hranice filmařské, scénaristické, herecké i hudební dokonalosti se otřásla v základech. Pokud si před filmem, stejně jako já myslíte, že už jste toho viděli dost a že si zatraceně ohlídate, aby jste se nepřidali tak snadno k těm davům na celým světě, který tento film totálně dostal, myslet si to můžete, ale ohlídat to už nedokážete. Stalo se - přidávám se k davům po celém světě, tenhle film mě prostě totálně dostal. Chci ho vidět znovu, chci vidět znovu a znovu hereckou extratřídu a do nekonečna si chci pouštět soundtrack k tomuto filmu. Můžete vidět milion filmů a milion různých konců, různých příběhů, ale jen během konce Temnýho rytíře nebudete vnímat ani atomový výbuch, ani soulož na vedlejší sedačce. Pokud to snad ještě někomu nedochází o co jde. Napíšu to jinak. Mám rád pivo a na každý představení si do kina kupuju jednu plechovku chlazený plzničky, kterou si během filmu vychutnávám, dělám to tak vždycky, ale jen po skončení Temného rytíře jsem zjistil, že jsem na vychutnávání chlazenýho plzeňskýho jaksi zapoměl. Lepší vizitku už film mít prostě nemůže. (12.08.2008)