Temný rytier

Mocný loutkář Nolan rozehrává tragédii netušených rozměrů, od loupeže až po osudové rozhřešení nedává hrdinům vydechnout, boří dostupné hranice psychiky postav a přes to všechno komiksoví nadšenci po celém světě řičí nadšením, zírají na plátno s očima dokořán a nechávají se pomalu dusit černou příběhovou nití. Gotham totiž pohlcuje tma možná méně jedovatá, než když netopýří muž začínal, ale o to nepředvídatelnější, zrádnější a mrazivější. Šílený smích se neozývá jen z arkhamské léčebny, ale i z bank, mafiánských doupat a všech dalších míst, kde ho není radno slyšet. A přináší zmatek a strach. Proto znovu povstaň, temný rytíři, roztáhni křídla a leť na pomoc těm, kteří mohou podlehnout bezvěrcům a střetni tak svého věčného nepřítele. (17.08.2008)

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

Plnokrevné a zakrvácené antické drama, jen v pouti za hledáním lidské přirozenosti si protagonisté nasazují vysvětlující a matoucí masky, a snad proto mu říkáme comicsová adaptace. Nolan se ptá, kde leží ona hranice mezi předurčeností a zda existuje úzeMí svobodné volby, akcentuje dobu post-demokracie a jejích slabin, kterých využívÁ terorismus, vrací se v postavě Jokera, jakési Amélii naruby, k zvráceně hravému Nihilismu a portrétuje nejhlubší propastI v temnotě svých postav. Má dost odvahy, aby svého maskovaného arcihrdinu, TEmného rytíře, učinil vedlejší postavou a amorfní nádobou, která se tvaruje podle potřeb anarCHií zmítaného GothAmu. A v té temnotě, těsně před rOzbřeskem, ustupuje od HobbeSovy teze a věří ve světlo. Dokud se neozve šílený smích. A pak druhý. Ve světě, kde neexistují pravidla, nelZe věřit, ve světě, kde je porušena spoLečenská smlOuva, se začíná i mafiánská klika bát. Svět strachu je světem nejistoty, kdy může přijít rána od kohokoli. Spirála bezpečnosti se začíná roztáčet, čím více strachu máme, čím méně věříme, tím větší nebezpečí na sebe přivoláváme, říká Nolanův hrdina s tváří, rytíř na bílém koni. Obětovat principy sebezachování, svobodu bezpečnosti, spravedlnost statu quo? Možná za několik desetiletí budou vědci zkoumat kulturní reflexe postmoderní doby. Snad poprvé je ale obraz zranitelného a zraněného světa zašifrován do filmových políček s netopýřím emblémem. Hlubinná psychologie. Duch doby. Why So seriOuS? P.S. Temný rytíř je neopakovatelný, protože je to nehrdinský film, v jehož soukolí nás semelou dva záporáci. 90% (12.08.2008)

::::::::::::::::::::::::::::::::::: Tu bublinu, která je kolem filmu vůbec nechápu. Film je jako dobře natočený, ale celkově nic extra. Nějak mne to nezaujalo, stejně jako Milionář z chatrče. Na to, kolik bylo kolem těchto filmů slávy, nic moc. Snad jednou tento film dokáži ocenit ..... ::::::::::::::::::::::::::::::::::: (09.08.2008)

Každoročne do našich kín dochádza niekoľko filmov s vopred vybudovanou povesťou filmovej udalosti (s malým U, sorry Shy) roka. Ako to už býva, tento hype sa nevyhnutne podpíše na hodnotení recenzentov, filmových fanúšikov i bežných divákov. Avšak v prípade filmu, ktorý sa niekoľko dní po uvedení vyšplhá na prvé miesto v TOP 250 IMDB, v priebehu natáčania zomrie jeden z hlavných predstaviteľov a médiá mu už teraz pripisujú „istého“ Oscara za najlepší mužský herecký výkon, sa nevyhnutne mediálna mašinéria vyzúri omnoho silnejšie a posunie divácke očakávania do oblasti, kde už viacerí nie sú schopní sa na film pozrieť objektívne. Predovšetkým: Dark Knight je výborne zrežírovaný film. Čo od Nolana po Memente, Insomnii či dokonalom Dokonalom triku všetci čakáme a nijak nás to neprekvapí. Ak má Dark Knight s niečím problém, je to koncept „komiksu na novej úrovni“. Paradoxne, až pri DK mi došlo, prečo ma nezobral Batman Begins. Je totiž podobne ako jeho mladší (a už teraz zjavne i úspešnejší) braček príliš „reálny“. Obrazová komiksová zložka a doslova temná atmosféra Gothamu (tak skvelo predvedená v Burtonových Batmanoch) ustupuje čo najrealistickejšiemu vizuálu. Nolan núti divákov sledovať fikčný svet veľmi blízky tomu ich vlastnému, zachovávajúc pritom väčšinu blockbusterových pravidiel (že film nekončí tak celkom happyendom, neberiem za rebéliu, to je len kotva pre ďalšie pokračovanie). A čo je horšie - a v mojom hodnotení to stálo DK tú jednu hviezdičku – je to, že v takto „reálnom“ fikčnom svete Gothamu vedú medzi sebo postavy neskutočne tupé prvoplánové - a čuduj sa svete - komiksovo patetické dialógy a niektoré scény sa doslova pýtajú do telenovely. Takto potom celá snaha vystavať DK ako „brutálne vážnu drámu“ (© by Tommy987) nevychádza celkom podľa predstáv autorov vďaka nehomogénnosti komiksových a realistických prvkov. Herci odviedli svoje vskutku na jednotku, až na také maličkosti ako Baleov „zožral-som-klince“ zvonivý hlas. Napokon mi nedá nevyjadriť sa k „oscarovskému“ výkonu Heatha Ledgera ako Jokera. Nehovorím, že je zlý, ak však skutočne plešouna získa, bude to skôr „mali sme ťa radi“ ocenenie, než ocenenie za výborný výkon. Skrátka, prihrbenie, maska, priteplený hlas, olizovanie a občasné výbuchy zúrivosti sú fajn, avšak okrem nich o Jokerovi neviem nič. Podobný pocit som mal z Jacka Sparrowa, lenže Johnny mal uľahčenú prácu tým, že šlo o o komediálnu postavu a dobrodružný žáner. Dark Knight je výborný film, len je potrebné pripustiť, že nie je dokonalý a miesto najlepšieho filmu všetkých čias beriem ako veľmi zlý vtip. 8/10 (29.07.2008)