Temný rytier

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Hranice filmařské, scénaristické, herecké i hudební dokonalosti se otřásla v základech. Pokud si před filmem, stejně jako já myslíte, že už jste toho viděli dost a že si zatraceně ohlídate, aby jste se nepřidali tak snadno k těm davům na celým světě, který tento film totálně dostal, myslet si to můžete, ale ohlídat to už nedokážete. Stalo se - přidávám se k davům po celém světě, tenhle film mě prostě totálně dostal. Chci ho vidět znovu, chci vidět znovu a znovu hereckou extratřídu a do nekonečna si chci pouštět soundtrack k tomuto filmu. Můžete vidět milion filmů a milion různých konců, různých příběhů, ale jen během konce Temnýho rytíře nebudete vnímat ani atomový výbuch, ani soulož na vedlejší sedačce. Pokud to snad ještě někomu nedochází o co jde. Napíšu to jinak. Mám rád pivo a na každý představení si do kina kupuju jednu plechovku chlazený plzničky, kterou si během filmu vychutnávám, dělám to tak vždycky, ale jen po skončení Temného rytíře jsem zjistil, že jsem na vychutnávání chlazenýho plzeňskýho jaksi zapoměl. Lepší vizitku už film mít prostě nemůže. (12.08.2008)

Co Nolan načrtl v Batman Begins, tady dovádí k absolutní dokonalosti. Schéma boje dobra se zlem rozpuštěné, Batman definitivně pozbývá mytické podstaty a stává se skutečně temnou postavou prokletého vyděděnce. Určitě nejtemnější komiksák, který tu kdy byl, především díky Ledgerovi, jehož Joker je geniální materializací nepolapitelného a nezničitelného zla. Jedinou slabinou je poněkud přebujela zápletka, která mězi dvěma vrcholy trochu ztrácí tempo. Smekám před způsobem, jakým dokázal Nolan komiksák změnit na strhující a syrový thriller v nejlepší tradici M. Manna, Coppoly či De Palmy. Z mého pohledu patří Temný rytíř skutečně mezi nejlepší hollywoodské filmy. Edit 2012: po odeznění "povinného nadšení pro mě TDK trochu ztratil glanc - na jeho kvalitách se nic nemění, ale cosi z jeho chladu, brilantní vykalkulovanosti a neprůstřelného plánování mi znemožňuje se do filmu skutečně zaangažovat... Navíc postava Harvey Denta mi stále přijde dost prkenná a ohebná tak, jak dokonalý trik v závěru vyžaduje. Tadááá! Hvězda dolů. (08.08.2008)