Temný rytier

Hmmm... Ledgerův Joker je vážně dost roztomilý magor a prostě baví (vrchol filmu - "kouzlo s tužkou"!!!) & při vzpomínce na tu tragédii chvílemi i trochu zamrazí; děj odsýpá solidně, moc hluchých míst tu není a William Fichtner na začátku moc potěšil - avšak těch patetických keců je na mě přeci jen (opět, Noulene) příliš a Batmanův drsňácký hlásek (který nechtěně zesměšní každou scénu, ve které se vyskytne) asi neskousnu nikdy. Je to někde mezi 3-4* a vzhledem k tomu, že nepovažuji za adekvátní, aby byl tenhle lehce nadprůměrný akční snímek mezi nejlepšími filmy všech dob, nemusím se tímhle dilematem trápit moc dlouho a zaokrouhluji dolů. (07.08.2008)

Učinit z komiksové adaptace osudové drama téměř antických rozměrů? To asi umí jenom Mistr Nolan. Za nejproblematičtější část příběhu bych viděl snad jenom začátek (za což nemůže ani tak film samotný, jako má nepřipravenost na to, co za jízdu člověka čeká), kdy je divák nucen skočit šipku a chvíli se „plácat“ v nahuštěném ději, který se valí jako tsunami vpřed, ale jakmile se naladíte na tu správnou nejvyšší vlnu, čeká vás slastný zážitek. Největším plusem Nolanova filmu je skutečnost, že je dění na plátně vždy o krok dopředu před vašimi očekáváními a představami, jinými slovy - že neustále a neustále překvapuje (Jokerovy kousky, vyústění dilematu na trajektech atd.). A Joker? Kdykoliv se objevil, sral jsem blahem malé netopýry (z jeho dialogu s batmanem na policejní stanici bych si udělal večerníček). Heathe……And Oscar goes to……. (28.08.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)

Nolan opět neselhal. No, i když...ale ne, neselhal. Jenom nenatočil comics. Snahou přiblížit se co nejvíce realitě (samozřejmě bráno relativně, přece jenom je třeba, aby měl divák co obdivovat v oblasti vizuálně-akční) byla comicsovost, reprezentovaná v jedničce typickými obřími neogotickými gothamskými stavbami, visutou dráhou, klášterem uprostřed hor a pár dalšími "drobnostmi", naprosto upozaděna a výsledkem je psychologická akční podívaná, která je sice patřičně kulervoucí, ale už to prostě není Batman:) Ó jistě, dalo by se mluvit o podrazu, mohl bych říct, že s Nolanovým druhým příspěvkem do vesmíru prohnilého korporátního království gothamského je to stejné jako s novými bondovkami (tedy moderní, akční, ale bez bondovského kouzla a atmosféry), ale to by výsledkem tohohle rejžova-scénáristova počínání nesměl být tak skvělý film. Nebudu se rozplývat nad "achbožerozbožetovámbyltakúžasnejmužskejaherec" Heathem Ledgerem - podotýkám jen, že to, co se mu povedlo, nebyl jenom ten super trik s tužkou:), ale to neznamená, že je to bůhvíjak legendární herecký výkon. Každopádně se ale sluší říct, že jeho Joker je opravdové vyšinutě střízlivé zlo a jeho scény s Batmanem těží z jádra comicsové legendy to nejlepší a velmi, velmi důstojně to předávají dál. Pletichy nepřítele nutí mne omezit hodnocení herecké sestavy na povšechné konstatování, že je silným zážitkem sledovat, kam která konverzační scéna posune děj či vyznění příběhu, a že tady otvírá Christopher Nolan naplno stavidla svého mistrovství. Sice za největší emocionální masakr považuju záběr na Jokerovu hlavu trčící z policejního auta bez jakéhokoliv zvuku, ale jak už jsem podotkl, na rozebírání jednotlivých scén či záběrů tady není místo. Mám proti takovémuto ztvárnění Batmana nezanedbatelné výhrady, ale nedejte filmovému zážitku roku pět hvězd, že jo:P 90% a ještě jednou říkám - TOHLE NENÍ COMICS. (28.10.2008)

Plnokrevné a zakrvácené antické drama, jen v pouti za hledáním lidské přirozenosti si protagonisté nasazují vysvětlující a matoucí masky, a snad proto mu říkáme comicsová adaptace. Nolan se ptá, kde leží ona hranice mezi předurčeností a zda existuje úzeMí svobodné volby, akcentuje dobu post-demokracie a jejích slabin, kterých využívÁ terorismus, vrací se v postavě Jokera, jakési Amélii naruby, k zvráceně hravému Nihilismu a portrétuje nejhlubší propastI v temnotě svých postav. Má dost odvahy, aby svého maskovaného arcihrdinu, TEmného rytíře, učinil vedlejší postavou a amorfní nádobou, která se tvaruje podle potřeb anarCHií zmítaného GothAmu. A v té temnotě, těsně před rOzbřeskem, ustupuje od HobbeSovy teze a věří ve světlo. Dokud se neozve šílený smích. A pak druhý. Ve světě, kde neexistují pravidla, nelZe věřit, ve světě, kde je porušena spoLečenská smlOuva, se začíná i mafiánská klika bát. Svět strachu je světem nejistoty, kdy může přijít rána od kohokoli. Spirála bezpečnosti se začíná roztáčet, čím více strachu máme, čím méně věříme, tím větší nebezpečí na sebe přivoláváme, říká Nolanův hrdina s tváří, rytíř na bílém koni. Obětovat principy sebezachování, svobodu bezpečnosti, spravedlnost statu quo? Možná za několik desetiletí budou vědci zkoumat kulturní reflexe postmoderní doby. Snad poprvé je ale obraz zranitelného a zraněného světa zašifrován do filmových políček s netopýřím emblémem. Hlubinná psychologie. Duch doby. Why So seriOuS? P.S. Temný rytíř je neopakovatelný, protože je to nehrdinský film, v jehož soukolí nás semelou dva záporáci. 90% (12.08.2008)