Réžia:
Marie PoledňákováScenár:
Vladimír KörnerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Tomáš Töpfer, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Libuše Šafránková, Ladislav Boháč, Josef Větrovec, Josef Bláha, Karel Höger, Jiří Chmelař, Oldřich Vízner, Václav Lohniský, Josef Bárta, Miriam Hynková (viac)Obsahy(1)
Příběh mladičkého vládce Přemysla Otakara II. a jeho starší nemilované ženy. Český král Přemysl Otakar II. – jeho životní osudy, závratný úspěch mocenský a náhlý pád – to jsou témata, která zajímala nejen dvorní básníky, ale nejednou se stala předmětem uměleckého ztvárnění i dalších autorů zvučných jmen. Autor scénář Vladimír Körner soustředil pozornost na mládí a zrání velkého českého krále. Ve spleti dvorských intrik a takřka lze říci – v zrcadlovém vztahu Přemysla k otci Václavovi se utvářejí první známky budoucí dějinné osobnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Snad raději, aby se ty filmy o Přemyslu Otakarovi II. ani netočily. Ze tří filmů nebo tv-filmů dvě naprostý krávoviny. Tohle aspoň nebylo tak blbý jako ta Hra o královnu, nad kterou by se člověk i zasmál, kdyby se mu z toho mršení dějin nechtělo nakonec brečet... Nad historickou věrohodností (či spíše nevěrohodností) téhle hry jsem jen kroutila hlavou :-)) Bod za Šafránkovou v roli Palcéříka (viděno teda již v dubnu 2007 při posledním uvedení v tv, ale postřehy jsem si zapsala). ()
Inu, je to televizní inscenace a tak se zatnutými zuby 3 hvězdy. Körner, mistr zobrazení toho, jak člověka převálcuje mašina dějin, si vybral Přemysla Otakara II., který právě tomuhle tématu vyhovuje jako málokdo. Přesto budoucího "železného a zlatého" krále napsal jako dost rychlošípáckou roli. Ve skutečnosti to byl hezký snědý muž (proč ne mladý Tomáš Töpfer), zřejmě s čímsi jako charisma, který své morální zásady porušoval, pokud to uznal za vhodné - tak jako všichi středověcí panovníci. O co líp by působila inspirace ješitným, ale sympatickým Jindřichem II. ve Lvu v zimě. Josef Vinklář ovšem na druhou stanu vynikající. ()
Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. ()
Historický apokryf v televizním hábitu. Nic vím, nic méně. S reálnými ději to tedy moc společného nemělo (viz zejména údajný podíl Markéty Babenberské na údajné otravě krále Václava I - ve skutečnosti bylo manželství Markéty s Přemyslel Otakarem II po smrti Václava anulováno). Po herecké stránce standardní Josef Viklář a poněkud unylý Tomáš Töpfer. Ani na malém prostoru nezklamala Lubuška Šafránková (byť v nezvykle krátkém účesu). ()
Musej se na to koukat jako na drama s historickými motivy, pane vachmajstr, jinak jim z těch nepřesností a blbostí praskne hlava. Ale hráli tam pěkně, to zas jó, to se jim muší nechat, jak tam křičáli a umírali a tak. Halt proč kluka tatík neměl rád, že jo. Kdyby bejval měl ... Ale per aspera ad astra. ()
Galéria (14)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Reklama