Réžia:
Marie PoledňákováScenár:
Vladimír KörnerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Tomáš Töpfer, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Libuše Šafránková, Ladislav Boháč, Josef Větrovec, Josef Bláha, Karel Höger, Jiří Chmelař, Oldřich Vízner, Václav Lohniský, Josef Bárta, Miriam Hynková (viac)Obsahy(1)
Příběh mladičkého vládce Přemysla Otakara II. a jeho starší nemilované ženy. Český král Přemysl Otakar II. – jeho životní osudy, závratný úspěch mocenský a náhlý pád – to jsou témata, která zajímala nejen dvorní básníky, ale nejednou se stala předmětem uměleckého ztvárnění i dalších autorů zvučných jmen. Autor scénář Vladimír Körner soustředil pozornost na mládí a zrání velkého českého krále. Ve spleti dvorských intrik a takřka lze říci – v zrcadlovém vztahu Přemysla k otci Václavovi se utvářejí první známky budoucí dějinné osobnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Historický apokryf v televizním hábitu. Nic vím, nic méně. S reálnými ději to tedy moc společného nemělo (viz zejména údajný podíl Markéty Babenberské na údajné otravě krále Václava I - ve skutečnosti bylo manželství Markéty s Přemyslel Otakarem II po smrti Václava anulováno). Po herecké stránce standardní Josef Viklář a poněkud unylý Tomáš Töpfer. Ani na malém prostoru nezklamala Lubuška Šafránková (byť v nezvykle krátkém účesu). ()
Snad raději, aby se ty filmy o Přemyslu Otakarovi II. ani netočily. Ze tří filmů nebo tv-filmů dvě naprostý krávoviny. Tohle aspoň nebylo tak blbý jako ta Hra o královnu, nad kterou by se člověk i zasmál, kdyby se mu z toho mršení dějin nechtělo nakonec brečet... Nad historickou věrohodností (či spíše nevěrohodností) téhle hry jsem jen kroutila hlavou :-)) Bod za Šafránkovou v roli Palcéříka (viděno teda již v dubnu 2007 při posledním uvedení v tv, ale postřehy jsem si zapsala). ()
Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. ()
Pan Topfer na to buďto kašlal, nebo jej režisér špatně vedl. Větší část hry mluvil jak nemocná bukvice. Paní Šafránková ostříhaná na kluka tomu dodala. Čachrů bylo tolik, že jsem se v tom ztratil. Nudné a podané nezajímavým způsobem. Dobré jen jako poučení z naší historie. Filmařsky to u mne propadlo. ()
Naprosto nechápu, že tak vynikající scenárista jako je Vladimír Körner se dopustí takovéhoto prznění dějin, jako v této inscenaci! V hraném filmu, natož v TV inscenaci je možná lecjaká fabulace. Ze Salieriho je možné udělat div ne vraha Mozarta a z geniálního skladatele pitvořícího se skřeta. Tím ale neměníte dějinné události! Neděláte z ženy Přemysla Otakara II. vražednici českého krále a netvrdíte, že se Přemysl Otakar II. stal králem, protože mu to umožnila jeho první žena zavražděním svého tchána. Za takovéto prokazatelné prznění dějin by měl existovat nějaký paragraf. Jinak Töpfer mi jako Přemysl neseděl (naprosto nesrovnatelný s představitelem tohoto krále Petrem Pelzerem v TV inscenaci Záviš a Kunhuta. Jinak slabá režie Poledňákové, které zřejmě historické drama moc nesedělo. Vinklář samozřejmě skvělý. ()
Reklama