Kliatba zlatého kvetu

Po dokonalém Hrdinovi a něžné romanci o Klanu létajících dýk vyslyšel Yimou Zhang volání vlasti a na zakázku natočil vizuálně krásný, ale komunistickou ideou "Vládce je všemocný" skrz na skrz prolezlý film. Ještě jeho tradermarky jako krásné bojové sekvence či slastný obraz zůstaly. Příběh je ale nehorázná kokotina. (22.08.2007)

No, musím říct, že mám z tohoto filmíku docela dobrý pocit. V podstatě by se dalo říct, že je to spojení Hrdiny s Vyvěste červené lampiony. Prvních sedmdesát minut filmu se potácíme kolem císařské rodiny, což pro mainstreamově zaměřené diváky bude dost nuda - podoba s lampiony čistě náhodná?:-) A pak nastane to, na co se jistě všichni těšili, totiž masakr. Pokud vydržíte až sem, budete odměněni vskutku císařsky. (22.06.2007)

Na Kletbu zlatého květu se hezky dívá a Zhang znovu předvádí podobnou stylizovanou hru jako v Hrdinovi a Klanu létajících dýk. Jenže jestliže v Hrdinovi mohl divákovu pozornost udržet každou chvíli jiným pohledem na věc a u Klanu vše jistily rychlé změny prostředí, tady už se Yimou Zhang pouští do něčeho, na co očividně umělecky nemá - konverzační drama. Téměř smrtící pro Kletbu je to, že nemá dějový oblouk. Od začátku je jasné, že děj skončí v krvi, a to se také skutečně stane (ne, opravdu to není spoiler). Žádná gradace k tomu ovšem nevede. Běžnému divákovi se při sledování vybaví hned několik motivů ze Shakespeara, těm ve filmu zběhlejším zase jméno Akiry Kurosawy. V obou případech je ale jakékoliv srovnání s Zhangovým eposem poněkud urážlivé. (15.03.2010)

Zhangovi filmy mně nikdy, narozdíl od ostatních, moc nebrali. Přišly mi dobrý, ale ne zas tak moc a jejich hlavní kouzlo mě nejspíš míjelo. A s Kletbou mám ještě větší problém. Dle mého až moc barevné, ne moc dobře zahrané (tedy až na charizmatického Chow Yun-Fata) a hlavně strašně nudné a vleklé. V druhé hodince se to naštěstí trošku zlepší, nastoupí docela dobré bojové scény a docela jsem se u toho bavil. Mě to tedy opět moc nenadchlo, ale Zhangovi příznivci budou zřejmě nadšeni (02.04.2007)

V přenádherném paláci, snad záměrně stylizovaném do nepozemsky barevné krásy, se odehrává to nejtragičtější rodinné (císařské) drama, jaké si snad dovedete představit. Příběh mě neuvěřitelně pohltil, herci přesvědčili a každý záběr mě svou barevností v pozitivním slova smyslu tahal za oči. Potěšilo mě i minimum "létání". Závěrečná bitva sice svou pompézností přebila i slavnou bitvu o Helmův žleb z Pána prstenů, ale vnímavému divákovi neujde, že to není jejím cílem. Kletba zlatého květu je zatím mým nejoblíbenějším filmem Zhanga Yimoua. (30.07.2007)