...a bude hůř

Četl jsem knihu a proto si dovoluji napsat, že je o mnoho lepší, než její filmové ztvárnění. Autoři filmu se příliš vyhýbají věcem, ve kterých si Pelc libuje a tvoří podstatu knihy. Ani černobílé ztvárnění film kýženě nepřiblížilo ztvárnění doby a jejímu duchu, také mi vadila přílišná dokumentárnost filmu a amatérské výkony hlavních postav. Ale jinak chvályhodný počin. (18.02.2012)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)

K máničkám jsem se musela prokousávat docela těžce. Jak jde o květinové děti, chlast, drogy a nevázaný sex, je vcelku jedno, jestli to natočil Forman nebo Nikolaev. Tohle bylo na třetí pokus a se zapřením. A kupodivu s úspěchem! Ve snímku ...a bude hůř je nadupaná atmosféra, je tam cítit pot a špína, zahulené hospody, ale i vztek a beznaděj, prostě zahrnuje všechno, co obnáší život hipíků. Pobavily i šlágry, Když makovičky zrály nebo Kde bufík tvůj. Myslím si, že se dá na film podívat, i když hnutí nefandíte ale chcete si udělat nějakou představu. (19.02.2015)

Film se vyhýbá samoúčelnému plkání. Obraz, i přes svou zastřenost, působí ostře jako břitva. Atmosféra není vytvářena uměleckými prvky, které zde ale v žádném případě nechybí, nýbrž chladnou nepřikrášlenou autenticitou. Vulgárnost není účel, ale nutnost podmíněná směsicí krve, zvratků a křivd mísících se v obličejích těchto společenských vyvrženců. Nikolaev bez emocí a zbytečného uměleckého patosu zobrazil svět, který kdysi byl někde tam na východě, někde mimo zraky pracující třídy, někde „v podzemí“. Sugestivní a silně nepodbízivý naturalistický zážitek. (04.04.2009)

Kdo nezažil, stejně asi úplně nepochopí. Já nezažil, ale kalby tam pořádali dobrý. Proti Olinovi a jeho partě jsme docela nudní patroni. Jsem moc rád za tu pozdější část filmu, která jaksi dala smysl tomu co se odehrávalo předtím. Btw ty kamerové oblety, když jsou Olin, Olina a ten jejich brejlatej kámoš na jakési zřícenině v lesích, opravdu pohladili na duši. (14.01.2008)